#114 PhDr. Marian Jelínek – Jak nepos*at výchovu dítěte… - BROCAST

Episode Transcript
Available transcripts are automatically generated. Complete accuracy is not guaranteed.
(00:00):
Když nevím, kam moje loď plujek,žádnej vítr není příznivej.
Myslim si, že lidé si začnou uvědomovat, že tím našim
nejbližším domovem je moje tělo tím pádem.
My se jako staráme sice vo ty stavby z cihel.
Ale plno lidí už začalo si uvědomovat, že s tím, čím žiju
každou vteřinu svýho života a budu s tím umírat, je vlastně
moje tělo. Jsme tak výkonový, že nám jde o

(00:22):
ty výsledky natolik, že všechny tyhle věci úplně potíráme a
zapomínáme na podmínky na ty činnostní parametry.
Miluj život a chtěj od něj co nejvíc, ale tahle doba chci co
nejvíc, tady je problém ty toho blahobytu, a proto já říkám, že
v tom blahobytu je ten život možná vlastně paradoxně těžší.
Že se umíme lépe orientovat v době nedostatku než nadbytku,

(00:45):
protože ona vzniká paralýza. Těma možnostma logická věc.
Chceš li s něčím pracovat? Musíš to nejdříve poznat.
Pojď se podívat do svého nit a pojď se podívat na svůj mentál.
Uvědomuješ si, že máš myšlenky chtěné a myšlenky nechtěné?
Všichni, že jo si tím prošli, žehledají nejlepší možnou výchovu.
Já vždycky říkám těm rodičům, poslouchejte svoje srdce a je to

(01:05):
1 věc, 2. Věc a hlavně se shodněte si
myslím, že my se musíme vrátit kurčitým věcem a já si myslím, že
žádnýmu dítěti by neškodilo. Kdyby 1 v roce jelo na tejden
pod stan státu a zmokli a zažilizimu a zažili hlad.
Trochu jsme se tomu vyhýbali tomu konceptu výchovy a
nevýchovy u dětí. Jak tohle to vnímáš?

(01:31):
Dobrý, jestli nás už dýl, posloucháte, tak určitě víte, že
do podcastu se už. Že jsem do popcartu tlačí Jarda
jágr. A došlo to až do té fáze, že jsi
založil vlastní. Tak jedeme, jestli nás už
nějakou dobu posloucháte, tak určitě víte, že už řadu let se k

(01:54):
nám tlačí do podcastu. Jarda jágr sice furt tvrdí, že
rozhovor nedává, ale teď to dokonce došlo tak daleko, že si
založil vlastní podcast. Ale i tentokrát jsme ho museli
odmítnout. Přijde nám totiž lepší se bavit
s člověkem, který mu 17 let stálpo boku a nemyslíme tím ty jeho
modelky naše. Pozvání přijal bývalý hokejový
trenér a mentální kouč Marian Jelínek.

(02:15):
No a tématicky jsme trošku navázali na ten předchozí díl s
Pavlem morrizem. Dozvíte se například, protože
nevýchova dětí tak trochu. A jak udělat z vašeho dítěte
příští sportovní superstar a proč musíme znát svůj cíl?
Když chceme něčeho dosáhnout. A to máš od Markuse revolty ne?
A nezapomeňte nás všude odebírata sledovat náš instagram.

(02:38):
Konečně nám totiž povolil si založit vlastní skupinu, takže
pokud vás už všechny ty placené parioti nebo heroerow, tak nám
můžete zadarmo. My tam sdílíme zákulisí v
podcastu, kdo bude příštím hostem a vy těm hostům můžete
pokládat i otázky, takže se s námi projděte po severokorejském
mostu přátelství. Taky jsme vám moc chtěli

(02:58):
poděkovat za podporu našeho podcastu, a to hlavně formou
nákupu u nás na eshopu araha tečka CZ mrkněte, tam máme plno
novinek máme ty elektrodyty, které jsme tady ukazovali minule
tímhle tím já začínám každé ráno, jsou to elektrolety v
prášku. S.
Příchutí přírodní z různých plodů, není tam žádný buřt jenom
sůl z velkého mořskýho jezera v Americe a přírodní aroma je to

(03:22):
svázaný s tévií, takže to nemá žádné.
Dokonce je to keto friendly. Je to nabitý minerálami, je tam
víc než 75. A stopovejch prvků, který tělo
potřebuje a každej sportovec ví,že má doplňovat elektrolyty,
stačí přidat do vody a máte z toho perfektní energiťák.
Ale bez všech těch buch, který se normálně do toho přidávají.
Kromě toho máme i hovězí játra. V kapsli jsou z českejch

(03:43):
horskejch pastvin ze Šumavy a Jeseníků.
Kravičky jsou zdravý, běhají celý léto po loukách žerou trávu
v zimě seno nemaj žádnej stres, mají úžasný panoram a tam všude,
ale hlavně pro lidi. To je nabití nejkej my.
To uděláme pro lidi, protože je jolanda.

(04:06):
Ale hlavně pro nás. Pro lidi je to přirozenej zdroj,
desítek až stovek různejch bioaktivních látek vitamínů a
minerálů. My jsme tenhle produkt
připravovali skoro 2 roky a prošli jsme si úplně celým
procesem od výběru krávy až po nalepení etikety.
Taky jsme si nechali udělat komplexní laboratorní testy těch

(04:26):
našich jater a ty potvrdily nejenom to, že to je
nejvýživnější potravina na světě.
Ale taky to, že některejch těch vitamínů a minerálů je tam
výrazně víc než třeba o nějakejch konkurenčních
produktů, někdy až dokonce mnohonásobně.
Co tím chci říct? Prostě je to rollsroyce.
Mezi doplňky stravy můžu říct rollsroyce.
Tahle se nám napíšou, tak já jimrád odepíšu.

(04:46):
To je v pohodě. V pořádku.
Takže mrkněte na aroha tečka CZAještě 1 moc díky za vaši
podporu. Jinak další novinkou na aroze je
to, že jsme navázali spolupráci s hoopem.
A neříkej houpem, to je hop, já říkám.
Supem. To je tenhle ten trakovací

(05:07):
device, který tady máme na ruce nosní to elitní sportovci a
atleti a teda my 2 s Adamem a navázali jsme to proto, protože
ty naše doplňky stravy, třeba když si dáte bisglicinát nebo.
Ten náš trionát, tak se na spánku projeví.
Ten device totiž měří vaše denníaktivity, jako je spánek, vaše
cvičení a když odpočíváte. No a když si dáte bezglis si dát

(05:29):
před spaním, tak to uvidíte na kvalitě spánku.
Je to měřitelný. Takže kdyby vás to zajímalo, tak
máme v popisku videa. Odkaz se slevovým kódem.
V dlouhodobým partnerem našeho podcastu je taky naše
nejoblíbenější investiční aplikace XTBIS bráchou.
Na XTB investujeme do ETFA oni nedávno tu aktivitu celou
zautomatizovali. Říkají tomu investiční plány?

(05:52):
Takže pokud myslíte na budoucnost, ale nechcete s tím
mít UP tak moc starostí, tak mrkněte na jejich web je to XTB
tečka com lomeno CZ. Jo a taková podpultová informace
je, že chystají do konce roku několik novinek, takže se určitě
vyplatí sledovat třeba na instagramu.
Jen prosím pamatujte na to, že investování je rizikový,
investujte zodpovědně. Tak jedem už jsme zrovna dneska

(06:16):
poslouchali ten rozhovor co vyšel na dvtv a mě se tam
vlastně nejvíc zaujala, jak jsi tam mluvil o té emoční vazbě na
ty činnosti nebo na ty věci, které ten člověk vlastně dělá,
ale. Ale vlastně nemá k tomu ten
vztah, že jo, ty si tam dával ten příklad toho rybáře nebo
rybaření versus ta ryba. Vůbec to trochu rozvést taks to
myslel vlastně? Psal jsem to tak, že vlastně ta

(06:38):
emoční vazba je velmi silná. To všichni víme, že láska je
nejsilnější energie ve vesmíru bagalagita o tom mluví a můžeme
o tom polemizovat, ale málokdo si už klade otázku, k čemu ta
láska z hlediska procesuálního je vlastně vedená, jestli je
vedená k cílovým položkám, nebo li do budoucna k výsledkům k
tomu kaprovi nebo k jedničkám nebo k penězům a nebo jestli je

(07:01):
vedená k tomu procesu, to znamená k tý cestě, že jo?
Cesta je cíl a to je hrozně důležitý a myslím si, že se to
málo málo, jaksi rozděluje. Ale tam je vlastně ten, kdo mě k
tomu naved byl platón, kterej řekl tu provokativní větu, že
jo, že lidé, kteří milují moc, by k ní neměli mít přístup.

(07:21):
Tak to je přesně ono, protože když má silnou nemoc k cíli a
nemám emoci k činnosti, tak trpíetika, to je ten problém,
protože já to chci tak moc jo, takže když vytvářím silnou emoci
v dítěti k jedničkám. Tak jsem schopnej to trošku
ošulit, když vytvářím ke gólu k bodům, tak jsem se prostě hledám
tu cestu jakoukoliv a je mi to 1že podrazím kamaráda, nebo že

(07:43):
udělám něco neetickýho, a proto je ta emoce důležitá.
K čemu je vedená. A to je něco navíc, protože dřív
to být nemuselo. Jo, to je zajímavý ten bod zlomu
mě zajímá, že ono se něco stalo posledních 20, 30 let a to, co
se stalo něco, že žijeme v poprvé v historii lidstva,
vlastně evolučně. Žijeme v době nadbytku a my to

(08:04):
neumíme jo proto z nadbytek jídla máme obezitu, že jo
nadbytek toho či onoho nám zase dělá určitou destrukci a.
Je to o limitech samozřejmě a tylimity dávali kdysi doba sama a
my jsme si to nemuseli hlídat. Jo, když to řeknu hodně naivně.
My jsme se přejídat, nemohli v 50. 60.
Letech v černobylym filmu, nevidíte o ty lidi teď nevidíte

(08:26):
hubené dítě, to znamená něco se stalo, jo, když si vezmete.
Poslední tady teďkon nevím, jestli jste zaznamenal, jaký
hezkej výzkum dělá to fakulta těsný výchovy a sportu, fyzická
zdatnost mládeže 94. A 24.
Po 30 letech se udělala ty samý testy jo a udělalas.

(08:47):
Teď mě neberte za slovo 2 6 a druhák na střední škole 2 6.
Třída 2 na ty výsledky vyšly úplně stejně, ale víte, co je
vtip? Vtip je to, že v 94 to byly
holky, teď jsou to kluci, to znamená kondice, fyzická
kondice, aspekty. Vlastně máme teďkon 24.
U dětí máme takový jako měli kluci jako měli holky v roce 94,

(09:09):
prostě něco se děje. Jakože za jak dlouho uběhnu já
400m. Kotřeba a trefil, protože.
Hůř dopadly vytrvalostní schopnosti, to znamená jako
udržet nějakej dlouhodobě jo ono.
Vytrvalost totiž bolí to. To je s nějakou nějakou morálně
volný vlastností překonáváním nepohodlí a uběhnout 100m.

(09:31):
I to je moc na ty děti, ale dobře 30m rychle to jako se
kousneš, nebo respektive to ani nepocítíš, že nějak.
Se extrémně zadejcháš, ale když máš jako ujít támhle nebo vyjít
do nějakýho kopce nebo něco, takto tam jsme padli.
Z tohodle jsme padli jako společnost nejvíc.
A čím myslíš? Že to Ježíš no tak po dobou

(09:52):
povoláníma. Tím, čím vlastně přirozeně už se
nehýbeme, to znamená, člověk má archetypálně z zůstat v
komfortní zóně, protože ona nám je daná, že jo ona sloužila
vždycky k tomu, když nelovíš odpočívej, to znamená i zvířata,
že jo, lověj pak dlouho odpočívají zase lověj odpočívat,

(10:13):
takže tam je nějaká ta pulzace mezi prací a odpočinkem prací a
odpočinkem. Proto ta komfortní zóna je je to
50% vlastně v uvozovkách toho tépráce, že jo jo proto součást
tréninku sportuje i regenerace to málokdo říká.
Co to je za trénink, ale ono je to právě ten smysl toho, že
pulzace jo práce odpočinek, no jo, ale my jsme si to spletli,

(10:35):
my už jenom odpočíváme a tím pádem vlastně ta pulzace tam
není a není tam už to atakování a provokuju ten výstup z
komfortní zóny a tím pádem. Vlastně se tolik tolik nehýbeme
a má to za následek tyhle věci. Proto ta doba je jiná, že
vlastně my jsme kdy d do určitýho bodu jsme ty překážky
vlastně odstraňovali ze života. Jo, nikdo nechtěl, aby naše děti

(10:58):
chodily 2 hodiny pěšky do školy a já nevím, co jsem byl.
Tuhle, že se k tomu v himalájích.
Jsme tam byli na základní škole ve 4000m a tam třeba si
představte, že děti chodí 2 hodiny až 2 hodiny pěšky do
školy, 2 hodiny ze školy jo pěšky.
Proto škola začíná v 10. A tadleta výstup tenhle ta

(11:18):
limita tam má zas krásnej efekt,že tam není dítě s nadváhou
vlastně nevidíte. Ono by tam nedošlo, že jo, to
znamená vlastně ten výstup z komfortní zóny nás formuje my ho
potřebujeme, jenže tahle doba nám ho už v mnoha věcech hrozně
odstranila a zůstaly psychický výstupy z komfortní zóny, ale ne
fyzický. Proto to naše tělo fyzický.

(11:41):
Extrémně extrémně strádá AV tý psychice bych řekl, že naopak.
Nám přibyly ty výstupy, protože ty ataky lidskýho ega jsou v
týhle době daleko těžší, než byly dřív.
A to je z toho důvodu digitalizace, že jo každej si
může tady. Na vás napsat co chce natočit
vás někam poslat na instagram poještě navíc pod rouškou

(12:06):
anonymity to může udělat a tohlenebylo jo, takže z tohohle
hlediska mladá generace má s tímhle problém.
Protože samozřejmě ono od já to vidím na svých klientkách,
obzvlášť, kdy vám volá támhle holčina odněkud z ciziny
tenistka, že? Se na to už může vykašlat, že

(12:27):
podívej se, co mi zase přišlo a oni už to poslali i rodičům a
tak. A tohle ta možnost nebyla, že jo
teď každej okamžitě skončí zápasv emocích.
Můžu napsat, můžu ji furt jo, takže já nechci říct, že člověk
je horší ne jenom ty nástroje, jaksi ranit toho druhýho jsou
teď daleko citelnější. Jo, a to je to, že vlastně

(12:50):
vytváříme. Společnost méněodolnou.
A paradoxně psychicky a paradoxně ta doba vyžaduje
psychickou odolnost daleko vyššínež ta doba minulá.
U fyzična bych to řek, že vytváříme společnost fyzicky
méně odolnou. Ale tu fyzickou kondici
potřebujem furt stejnou. A teď je ten princip, že do

(13:11):
určitý doby jsme ty překážky vlastně odstraňovali.
Z toho života abysme nechodili 2hodiny pěšky do ale víte, co je
zajímavý, že nastal zlom podle mého, kdy my vlastně cíleně AS
edukací ty překážky do života simusíme vracet sami, ale už
každej sám. Tenkrát to dávala doba.
Neměl si volbu, teď máš volbu, proto vlastně ta paralýza.

(13:34):
Ta ta volba nás často paralyzujev tom, že samozřejmě radši si
vybereme mnozí z nás tu volbu nelimitovat, užívat si ten
blahobyt. Komfortní zón.
Jo, jinak bysme měli představit,že k nám dorazil Marian Jelínek,
mentální kouč a bývalý hokejový trenér?
Ahoj, díky, že jsi dorazil. Ahoj, děkuju za pozvání a za

(13:55):
kafe. Kluci jede do.
Prdele to je dobrý jo. To je dobrý, ty jsi na začátku
zmiňoval ten, nebo prostě začal jsi mluvit o tom cesta versus
cíle. Jakoby chápu, že spousta lidí už
má v hlavě ten program nějak zavedenej, obzvlášť, žejo jsou
starší, ale je třeba možný ho nějakým způsobem ještě jako

(14:17):
zvrátit, že prostě změním to svémyšlení, že se víc dostanu do tý
do. Do toho režimu, kterej možná
dává větší. Smyslnoznačně jednoznačně je to
možný sme IV 70, stejně jako v 5.
Stejně jako v 15. Tam je samozřejmě u toho
mladšího věku. Potom musí měnit někdo víceméně

(14:38):
prostředí a především rodiče, protože dítě si logicky neumí
určitě argumenty nastavit. Proto se vlastně nejčastější
otázka dítěte je, a proč že jo? Hledá logiku a dospělosti už si
to můžeme sami a ty změny? No tak to jeho minsetu, nebo jak

(14:58):
to budeme nazývat, tak samozřejmě má u každýho ten
spínač je jinej, ale vždycky to souvisí s nějakou emocí.
Proto vlastně když se zamýšlíte nad tím, tak když se člověk
vlastně nejvíc změní a najednou zjistíte, když ho něco ohromně
jako emočně trefí, jo. Bohužel nějaká nemoc.

(15:20):
Nebo to může bejt nějaký krátký setkání s někým, koho on
respektuje? Inspirativním to nemusí bejt
vysoká škola 5 6 let studia. Ta může změnit samozřejmě taky,
ale často čekáme na něco dlouhodobýho a on to může bejt
opravdu 1. Zajímavej citát, kterým je trefí
jo 1, je 1 situace životní nebo 1 kritika nebo naopak pochvala,

(15:41):
nebo jo? Proto já říkám tomu emoční šok.
Pokud je nemoční šok přijde, takjsme schopni velmi rychlý AI
důrazný změny, ale musím to chtít.
Samozřejmě, pokud to o sobě vím,že se chci změnit jenom mi to
nějak nejde. Tak hledám nějaký silný emoční
šok pro toho člověka, který můžebýt často jako nějakým emočním

(16:02):
smyslem pro to, když se třeba takový naivní příklad pro ženy,
který my to sami říkali, že? Nešlo jít třeba dodržovat nějaký
procesy hubnutí? Nebavilo ji to, nešlo jí to a
neuměl se přinutit. No a když to našla smysl emoční,
tak jí to šlo. Co tím smyslem bylo, že se
zamilovala a ona se zamilovala achtěla se líbit najednou hubla

(16:27):
jo, pak už jsem ji nepotkal, nevím, co se stalo, když se
odmilovala, ale. Dejme tomu, že zůstala
zamilovaná. Jasný OK, já jsem.
Kdysi poslouchal, nebo četl, spíš četl knížka.
Z Ameriky jmenuje se atamec hebits.
A tam tam člověk vlastně říkal, že když se člověk jako něco
změnit, tak vlastně jo přesně. Může to projít nějakým jako

(16:49):
emočním šokem, ale že docela dobrej způsob, jak to udělat je,
že se hodíš do toho prostředí, že vlastně zmiňuješ to
prostředí, který na tebe pak působí a ty pak měníš vlastně ty
návyky a já jsem si to vyzkoušela vlastně na sobě a věděl jsem,
že to funguje dobře. No.
Aby se on změnil určitý věci, tak musím nasytit určitý typy
podmínek a 1. Z těch podmínek může být tahle

(17:10):
těch podmínek, je celá řada a každej jsme citlivější na jiný
druh podmínek. Jo, takže ano, tím spouštěčem
jsou určitý podmínky. Já jsem řekl podmínku emoční
nějakého vyššího smyslu tady správně z hlediska toho
přizpůsobení se určitě prostředíjo, když budu v prostředí
alkoholiků, budu mít velkej sklon s tim alkoholikem stát.

(17:32):
Když budu v prostředí slušných lidí, budu mít sklon vlastně se
chovat jako oni zdravit a tak dále, protože bych byl jinej.
Byl bych divnej a tím pádem mámetendenci se vlastně sdružovat,
shlukovat mezi stejný jo proto vyhledáváme lidi, který nás jsou
sympatický, příjemný. No proč?
Protože asi se povídaj o stejných tématech, mají stejný

(17:53):
zájmy blablabla, nebudete se scházet s někým, kdo má úplně
odlišný názory, zájmy? Ne že je hloupej blbej, nebo ně
to vůbec ne. Je jinej má jinej stav vědomí, a
pokud teda ty podmínky tam jsou podobnýho rázu, tak samozřejmě
že mě to ovlivňuje. Akorát, že dřív to asi bylo v do

(18:13):
určitý míry danoj daný tou geografickou polohou, kdežto
dneska tím, že jsme všichni tak jako připojený, tak už je to asi
1 ne, ale i vlastně přesto. I když se potom podíváš, jak
žijou třeba lidi někde na vesnici nebo někde mimo prahu
versus lidi v těch městech, že jo, tak tak je vidět, že tam
jako ty rozdíly třeba při volbách nebo při čemkoliv ty,
jako že tam ty rozdíly furt jsou, že jo jednoznačně.

(18:35):
Ale jako čím je to teda daný, žev něčem nás to, že jsme takhle
připojený a vlastně ty skupinky se utváří i jako virtuálně?
Řekněme, ale v něčem se to třebaprojeví AV něčem ne.
Já si myslím, že se to projevujehlavně v tom, co ty nosiče můžou
přinést velmi dobře a to je racionálnílita.
Informace ale nepřenesou emoce. Jo, a to je ten problém, že

(18:57):
vlastně? Ta ty nosiče jsou emočně hrozně
oploštěný. On to říkal vlastně už heidegr v
50. Letech mám dojem, říkal.
Krásnou větu a to nebyla digitalizace, ale už hovořil o
tom, že technologie ke zkracují čas a vzdálenosti, ale oddalují

(19:17):
lidi a to je, to je přesně ono. To znamená, když my se budem
vídat v hospodě, tak samozřejmě máme k sobě úplně jinou emoci,
než když se budem vídat sem tomuonlinově, nebo dokonce na
telefonu. Jo, takže nositelem emocí je co?
Nositelem emocí je především teda mimika metaverbalika gesta.

(19:39):
Oční kontakt to jsou úžasné nositele emocí.
Samozřejmě že nositelem emocí může být i racionalita, ale
samotný je daleko méně. Proto taky málo, koho baví
koučink po onlinu radši se chce vidět, radši chce sedět a říkat
pan jelinem radši za vámi přijedeme z Liberce.

(20:00):
Já pro vás stojí vám to za to? Pojďte, vždyť si to zapneme na
to. A my chceme přijet vono je to
přece jenom jiný a tak dále, takže je to jiný.
Já to dělám taky, když mám mít nějakou schůzku, nebo něco, od
co potřebuju. Třeba od někoho, tak vždycky
radši si to naplánuju, tak abychse mohl potkat osobně než třeba
po telefonu, kdy prostě nejsem schopnej vůbec toho člověka,

(20:22):
třeba i jako dostat na svoji stranu, že jo, prostě.
Číst nebo načíst? Přesně no jako to je jako
vždycky je to lepší no. Ty jsi zmiňoval teď několikrát,
vlastně tak trochu naťuknou ty holky.
Je rozdíl mezi třeba klukama a holkama ve smyslu.
Možná pan tý výchově, jestli to nevadí, jo ve smyslu třeba
jakoby výchovy nebo vedení toho dítěte k nějakýmu řeknu třeba

(20:46):
sportu nebo k nějaký aktivitě, nebo k něčemu takovýmu, co může
bejt pozitivní. Ono ta sexualita u těch dětí to
samozřejmě záleží od kdy. Asi na tohle narážíš, musíme si
uvědomit, že ta sexualita. U těch malých dětí do určitého
věku není vůbec vnímaná. Jo, to znamená, ty tam můžeš
vnímat to, že bývají holčičky, trošičku, vyspělejší pohybově

(21:09):
IS, jaksi zdatnější kluci, dokonce i se říká, nevím, že i
rychleji, třeba se učí slovní zásobu mluví dřív, kluci jsou
takoví zpomalenější v těchto věcech, takže tam jako.
Nějakej velkej rozdíl není, ale pak, když přichází to
sebeuvědomění toho těla lidskýho.

(21:29):
A hlavně tam přichází vlastně tady ta emoční složka, to
znamená po těch 8 7 8 9 letech tak samozřejmě tam potom už ty
rozdíly jsou vidět, ale nemyslímsi, že to je nějak extra
markantní. Je to pořád o těch podmínkách,
který vlastně ten rodič? Má možnost mít pod kontrolou a

(21:52):
trenéři a škola tý daný situace má vždycky ten šéf mít tu ty
podmínky pod kontrolou a ty to ovlivňují.
Takže pokud to dítě vyrůstá v nějakých podmínkách, jaksi
přehnanýho určitýho pečovatelství, tak ono je pak 1
jestli to holka nebo kluk jo a když zase vyrůstá v nějaké
takové nazvěme, to sparťanský výchově trošičku jako.

(22:15):
Tvrdší a nebo z hlediska morálněvolných vlastností dobře
nastavenou, že? Pečuje tady o zvířata domácí jo
a tak dále, tak je to taky 1 jestli je to holka kluk, je tam
spíš ty zpětný vazby, tam je důležitý ty zpětný vazby těm.
Dětem dávat, někdy to ty dívky nesou hůř.
To jsou emotivnější a archetypálně jsou nastavený, že

(22:37):
má být žena obdivována, žejo, muž jako muži, když řeknete,
nebo i klukovi, že má zadek no, tak máš zadek.
A co ti je do toho, že jo řekněte holce, že má zadek?
No, tak to už je problém, že jo,já.
Jsem tam IZ toho důvodu, že my jsme na instagramu posílali
dotaz posluchačům, jestli na tebe konkrétně nemají nějakou
nějakou otázku, nebo něco, co byzajímalo a hodně hodně z nich

(23:00):
právě psalo něco ve smyslu prostě.
Jak se třeba jako liší výchova kluků a holek ve smyslu třeba
sportu víš jako jak jak jestli tam je rozdíl třeba v trénování
dětí nebo vedení dětí k nějakémutřeba konkrétnímu sportu?
Já myslím, že to bylo takové, jako že opravdu o to byl zájem,
že tam bylo spoustu dotazů na téma jako děti a sport AA tam

(23:21):
přeci jako nějaký rozdíly mezi klukama holkama jsou.
Víte jednoznačně, ale tohle je hrozně obecný, jsou gymnastiku,
musíte třeba začít dělat, pokud chcete, aby to děcko bylo na
opravdu, bavme se o tom, že chcete vytvořit podmínky pro to,
aby byl třeba vrcholovým sportovcem, tak se neobejdete

(23:41):
bez toho, že začne ve 3 4 5. Letech už prostě musí začít
všechny ty povinnosti a výstupy z komfortní zóny a morálně volný
vlast a tak dále. A pak máte ale sporty typů já
nevím beach volejbal desetiboj no tak můžete začít v 10.
V 10 letech a do tý doby jet všechny sporty a tam teda se

(24:01):
můžu hrát, že jo tam nemusím na nikoho tlačit tam nemusím nic
jako, ale dneska tě baví proč sizaběhat pojď to pestrost jo ale
pes týraný specializace se plno sportu prostě neobejde, vy
nemůžete úplně na rovinu a to mipřipadá trošku podlý takový, co
se tady někdy říká z mýho hlediska.
Že jako hlavně všestrannost jo apak se nějak rozhodneš.

(24:25):
Prosím vás, když budu do 10 let všestrannost, což je pecka a pak
si řeknu, že budu hrát hokej. Nemám šanci, to znamená.
Musíme rozlišit, co to je za sport, když budu brát pestrost
AV 10 letech se rozhodnout, že budu hrát volejbal pecka, když
budu brát pestrost a Šebrle. Roman mi povídal, že začal

(24:50):
desetibol 16 letech. Začněte v 16 letech hokej, no
tak nedojde to ani do krajskýho přeboru.
To znamená otázka je vždycky toho smyslu a cíle a vize.
A pokud ten smysl mám, že chci své dítě dostat na americkou
univerzitu, například formou sportu, například to tak musím
počítat, že v hokeji, když by tobyl hokej, například musí hrát

(25:13):
aspoň. Juniorskou extraligu.
A pokud teda chce, aby hrál juniorskou extraligu, nemůže
začít s hokejem v 10. Letech.
Tečka, tak co dál? A teď otázka zní, jak to znamená
na tuhle otázku nelze odpovědět plošně, a to je častej problém,
že my hledáme na tyhlety věci výchovný psychický duchovně
duševní, nějaký plošný jako návody to už vůbec nesnáším.

(25:39):
To slovo návod. Jo, to si říkám si tady vemte
Pohlreicha. Ten vám dá návod, jak uvařit
nejlepší polívku, a to jako sedí, ale dejte návod na výchovu
a já ani vůbec ne nepovažuju za toho, kdo jako tohleto by měl
hlásat někde nebo neměl já jenom, jak chodím světem, tak
pozoruju AZ hlediska toho mentálního mě to zajímá.

(26:02):
Zas jako na 2 stranu je to když už teda chápu, že když prostě
chci dostat dítě na americkou univerzitu hok no nějaký
hokejový stipendium nebo tak, tak samozřejmě musí začít jako
malej ale políhá tomu do určité míry i to prostředí.
Asi těžko se mi to bude dělat, když budeme bydlet na tý Šumavě,
kde prostě není to zázemí, že jo, a když budeme tady v Praze,

(26:24):
kde kde na to je to zázemí podstatně lepší.
Ne označil, ale je to o prioritách.
Tak chcete to tak se přestěhujte?
Jo, mně vadí to, že ti lidi potom jako támhle nemáte v
určité oblasti práci a jinde ji máte o 100km dál a ty lidé nebo
často dělají to, že brečej že nemají práci, ale když jim
řeknete hele, ale teď se tam odstěhujou, máš tam i bydlení a

(26:45):
tak to ne, no tak jako já, tak pak pro mě dialog končí, co máš
jako víc tomu člověku a tohle jeněco, co jako my, my, my
samozřejmě chceme všechno bez toho výstupu s komfortní zóny.
A je mi to líto a teď se to dotkne lidí, kteří třeba pro to
dělají hodně, protože mají pravdu.
Zas to není plošný řešení. Jo proto jako tohleto pro mě
třeba konkrétně argument není, že to je překážka tak

(27:08):
nepřekonatelná. Ano, já znám plno rodičů, kdy se
střídal táta s mámou v tejden a tejden bydleli 100km od domova
AS tím synem tam byli bydleli nahotelu a byli tam s nim ten
tejden a střídají se státu. Zařídili se to v zase někdo
říká, no to nejde v každý prá no.
To je jasný, že? To nejde v každý práci, že to
nejde je to pasovaný na tu rodinu na ten příběh na ten

(27:30):
případ jo a zplošťovat to a jakodávat to zobecňovat je hrozně
záludný, protože vždycky někoho trefíš, kdo tam nepadá, nezapadá
do tý škály a ten vystřelí nahoru.
Jo, proto já jako nemám rád ty obecný věci, proto já říkám
konkrétní příklad, kdo kde kdy, kolik mu je, co to je za rodinu

(27:51):
a. Jakej je ten jakej je teda ten
cíl? Protože to je hrozně důležitý.
Vlastně třeba případu toho hokeje, kdy vlastně to dítě musí
začít jako ve velmi nízkým věku.Tak to rozhodnutí, že ten daný
sport to dítě bude dělat, prostěmusí udělat ty rodiče a není to
tak jako v případě tý všestrannosti, že vyzkouší 30
sportů a řekne si pak, co bude dělat?
Že jo výborně a teď to bude sedět.
Pardon maminka, paní špotákovi třeba naší, že jo oštěpařky a

(28:16):
bude říkat no že holka si mohla vybrat.
Proto ano, jestliže začala házetoštěpem.
V 15 v 16 letech tak si mohla vybrat.
Ale jestliže vy potřebujete, abysi dítě vybralo ve 4 letech, tak
si samo nevybere. Proto já musím podmínkama tu
emoci k tomu hokeji vlastně v tom dítěti vytvořit.
Já to můžu za něj jakoby v uvozovkách, dokonce musím to za

(28:37):
něj trošku vybrat určitou. On si neumí, to je naivita si
myslet, že dítě si vybere a kdyžsi vybere, tak za měsíc chce
chodit jinam a takhle a nemá to,to znamená ano, ale to s tím to
nekončí, tím výběrem to začíná, já pak musím vytvářet v té
rodině. A sám v sobě podmínky pro to,
aby v tom dítěti naskočila ta emoce k tý k tý věci a to je ta

(28:59):
vyšší dívčí pro to nejlepší. Trenéři mají k dětem proto, když
vnímáš celý školství, tak si uvědomíš, co je smyslem
školství? Jo plno lidí, nějaký memorování
nebo učení se dobře v době umělýinteligence a tak dále.
Je to diskutabilní, ale to nechci říct.
Já chci říct, že pro mě smyslem školy a paní učitelky je to.

(29:20):
Že vytvoří doživotní lásku k tomu předmětu.
Jestliže dějepisářka vytvoří v dítěti doživotní lásku, k
historii ovlivnila celej život toho člověka.
On bude jezdit támhle někam a vždycky kam pojede, tak si
řekne, sakra, kdo tu bylo, jak tu byla historie, jaký to jsou
kostely, kdo tu byl? Bude koukat na netflixy, no
většinou bude chtít historický filmy bude koukat a číst knihy.

(29:41):
Většinou bude chtít nějaký romány, třeba z historických
událostí. To znamená ta zodpovědnost těch
lidí, k čemu vytvořím tu silnou emoční vazbu je tak veliká, že
si to málokdo uvědomuje a my jí tím pádem vlastně.
Na 2 straně ani úplně silnou mocnebudujeme, proto vlastně

(30:01):
přibývá lidí, který s odpuštěnímnemají silnou emoci vlastně k
ničemu. Jo, když se zeptáte studentů,
koníčky, zájmy on přemejšlí. Tohle jsem nikdy nepochopil,
když se člověka zeptal, jaký mášzáliby koníčky a on přemejšlí
ty, jo. Říkám, no tak nemá žádnej a pak

(30:21):
řekne filmy, no jenom natáčíš nějaký ne koukám prej no tak.
Jo to pro mě není, nebo pak řekne lyže ty vole.
On jede dvakrát v roce do alp nalyže AU, to je koníček zájem.
Jsme potěšení nějaký to si pleteme, je pozitivní emoce, na
nějakým jsou kontinu pro mě na na mezi potěšením a radostí, že

(30:42):
jo a radostí něco trvaly. Mám radost ze života, ne.
Mám radost z toho, co dělám, to je ta autote lidská činnost, ale
potěšení naskočí vyprchá, koupímsi auto, super zástupce boha na
zemi, ten mladej chodí a za 3 4 měsíce, ale už mu to tu emoci
nedává. Jo a to má s majetkem z

(31:03):
ekonomickýma prvkama. Ale pak jsou opravdu silný emoce
toho druhýho řádu a to jsou ty dlouhodobý vztahy.
Jo, kdo má vztah k přírodě, kdo má vztah ke stromu k vodě?
Když máš vztah k tomu potoku, nemůžeš tam házet plastový věci
prostě. Když máš vztah k tomu stromu,

(31:23):
přemejšlíš, jak postavíš ten barák?
Abys ho nemusel porazit, když tomu nemáš vztah.
Nezájem, tohle nám chybí ty silný vazby emoční ty vztahy.
Jo, a jaké v těch dětech budovattyhlety vztahové vzorce?
Budou celý život, že jo oni o tom mít ke všemu.
Je to vlastně emoce, vzniká na bázi určitých podmínek.

(31:46):
Emoce nevzniká na pokyn, musíš to mít rád a neboj se a tak to
je hloupý, ale na bázi podmínek,který my můžeme už mít pod
kontrolou, takže jestliže táta bude mít koníčka jako rybaření.
No a bude od tří let brát s sebou syna na ty ryby, tak se
může stát, že dítě bude dokonce brečet, že musí vstávat, ale

(32:09):
táta ho musí vzít s sebou, nebo chce si ho vzít s sebou, nebo
musí, protože ho nemá kdo hlídat.
A také určitý předpoklad, že po určité době.
Vytvoří v dítěti doživotní vztahk rybaření, to znamená osobní
vzory je 1 z podmínek hrozně důležitý.
Jestliže paní učitelku nebaví učit, je velmi těžko předpoklad,

(32:30):
že bude vytvoří v dětech emoční vazbu ke vzdělání, že jo nebo k
dějepisu. Takže 1 jsme my a to je to, že
manažeři a rodiče se mi z toho často ptají.
Já říkám, víte, kdyby, kdyby vy jste měli něco takhle silného,
tak je to dejme tomu už 50%. Jako je to 1 z nejdůležitějších
předpokladů. To je to prostředí.

(32:52):
Pokud mám vedle sebe tátu, kterej prostě neustále todle
chodí na ty ryby a nebo chová papoušky ovce, já nevím, má
vztah k přírodě tak jako je to velkej předpoklad, že ten vztah
k přírodě budou mít i. I ty děti, pokud tam není
manželka, nebo někdo, kdo to totálně zase jako tlačí opačným

(33:13):
směrem, že jo, pak ty podmínky už jsou narušené jiné, no pak
dalším takovým bodem je, že pro silnou emoci se musí vystoupit z
komfortní zóny. Já si pro ni musím jít, co tím
chci říct, jakej máte vztah k baráku, kterej postaví firma a
vy si ho koupíte hotovej? Jakej máte vztah k baráku,
kterej si postavíte své pomocí chatu chalupu?

(33:34):
Jakej vztah máte ke stromu, kterej zasadíte?
Vykopete jámu sami zasadíte? Jak se chodíte koukat?
Jestli se chytil, nechytil, ale ke vztah máte ke stromu, kterej
zasadí firma? Je to výstup z komfortní zóny?
Jo, to je něco, co? Se nám nechce, takže já si pro
tu emoci musím jít. Já si pro ni musím jít prostě.

(33:56):
Taky jsem přemejšlel, když si před chvilkou zmiňoval, že se
zeptáš studentů, co maj za koníček a že že jako přemejšlel.
Já jsem tak jako přemejšlel takychvilku a pak mi vlastně teďka,
jak jak jsi říkal vlastně tyhlety, všechny věci, tak to je
třeba to, co mě baví koukat na to, jak ty stromy, co jsem
zasadil, tak, jak rostou, jak tydomy, který jsem stavěl, nebo
rekonstruoval tak, jak prostě tonajednou se změnilo.

(34:18):
A to okolní prostředí, jak se změnilo a dělat jako.
Nevím, jestli nevím, jestli bychjak jaký tomu dát jako přímo
název. Ale jakoby možná bych řekl něco
jako hrát ten život, ať už prostě nevím.
Zrovna mě baví třeba teďko víc tohleto a prostě za 10 let bude
třeba něco jiného, ale nemám zrovna třeba.
Já osobně nemám zrovna jako nutně nějaký sport, který který

(34:41):
bych jako hodně lidí se ptal na ten sport, kvůli kterýmu bych
byl třeba ochotný nějak zásadně upravovat svůj život jenom,
abych vlastně se kolem toho sportu kolem toho koníčku třeba
ten životočil. Jo, já myslím, že to nemusí bejt
sport, on je ten sport teď jako takovej trošku in on byl
vždycky, ale teď je takovej, protože obecně jako takový

(35:03):
pravidlo. Myslím si, že lidé si začnou
uvědomovat, že tím našim nejbližším domovem je moje tělo
tím pádem. My se jako staráme sice o ty
stavby z cihel, ale plno lidí užzačalo si uvědomovat, že s tím,
čím žiju každou vteřinu svýho života a budu s tím umírat, je
vlastně moje tělo. A že bych se o něj možná moc
trošku víc starat, než o tu stavbu z těch cihel jo, a to je

(35:27):
vidět. Bohužel tam jsou pak ty sklony,
ale říkám, starají se, že tam jeto třeba z důvodu narcismu nebo
z důvodu zase nějakýho tady efektu, že jo, vau ten má
bicáky, ten má přišáky, tam má zadeček a tak dále, takže to je
ten smysl tý práce není třeba z primárně, že chci bejt zdravej.

(35:49):
Ale je spíš, že chci bejt něčím výjimečnej.
A je to nutně špatně, že to aspoň jako něco, co ty lidi
motivuje. Jednoznačně je to dobrý na
začátek, ale obecně jako vono jefunkční cvičení a cvičení, který
je hypertrofie svalová. Tak je otázka, jestli to není z
důvodu toho hypertrofie svalová,jestli z dlouhodobýho hlediska
není taky škodlivá. Jo, takže ono, proto to funkční

(36:09):
ten funkční. Proto si myslím, že vůbec jako,
jak jsi řekl, že nemáš nějaký, že by jsi kvůli sportu.
Já si myslím, že to ani není nutný.
Pokud máš dostatek jinýho pohybupracovního nějakýho pracuješ.
Jo si vymejšlím někde v druhlárně a furt tam manuelně
něco děláš a nachodíš za den 10000 kroků po fabrice podílně a

(36:31):
nosíš u toho předměty, že když by to člověk zvážil, tak nanosíš
2 3 tuny za celej den, tak jako proč by si tu není nutný se
najednou převlékat do trenek a tady dělat jako.
Demonstrativně na fejs na na instage, že?
Že tady jako hrozně trénuješ, noto ne.
Mě to ho napadlo vlastně, že když jsme byli malí, tak nás

(36:51):
táta dost často bral na běžky. Ale já, když se na ně postavim
teďka, tak vlastně nemám jako k tomu tu vazbu pozitivní to může
vzniknout tak, nebo jak vzniká taková ta, jako že ta vazba k tý
věci nebo k tý aktivitě bude pozitivní?
A nemám takhle nemám z toho žádný trauma, jsem úplně v
pohodě. Ne, ne, ne, to se nebaví témata.
To je to právě jak jsme každej jinej a individuální a obecný

(37:14):
byl zase pravidlo je tu, to bychpoužil toho parcelsa jet není o
láce, ale o množství no. Tak tobě stačí takový množství,
aby tě to naštvalo. Někdo potřebuje daleko větší
množství, aby ho to naštvalo. Jo, někomu.
To by to, co jsi ty zažil v dětství s tátou, by možná vedlo
k tomu, že je z něj tady běžec na lyžích.
U tebe to je takový ambivalentní, nějaký u někoho by

(37:37):
to možná vyvolalo averzi k tomu lyžování.
Taky jsou takový rodiče, který vytvořili díky podmínkám příliš
velkýho tlaku, protože obecně žijeme ve 3 zónách zón a
komfortu zóna učení. To už jsme říkali, ale když
překročíte zónu učení, tak vstoupíte do zóny stresu AV tý
zóně stresu. Samozřejmě taky ty emoce
pozitivní asi jen tak nenaskočí jako v komfortní zóně.

(37:59):
Já potřebuju udržet tu zónu učení.
A ta zóna učení je u každýho jiná tam je ten tam je ta
hranice jiná a proto jako se těžko obecně zase určí, že to je
pro všechny stejný dobře, tak když chodí státu na běžky
stoprocentně, budeš milovat běžky celej život.
Neplatí to samozřejmě, že ne. Nevím, co tam dělala maminka,

(38:19):
jak to bylo nebylo, protože to taky je důležitý ovlivnění.
Jestli to bylo v 1 tahu nebo protichůdným tahu a tak dále,
jo, kamarádi nejbližší skupina dětí, že jo v tvým věku ve škole
potom atd ATD. A jak ses díval na takový ty
rodiče, když ti tam přišel? Když ti tam přišel rodič a řekl
ti, snažíme se vytvořit podmínkypro to, aby náš potomek byl

(38:42):
úspěšnej hokejista a dostal se do NHL.
A ty si třeba u toho člověka nevnímal, že on se vlastně ten
rodič realizuje přes toho svýho potomka?
Dá se s tím vůbec nějak pracovat?
Takový já s tímhle už nepracuju,protože to to ne.
To se musí koučovat. Ten rodič to není o dítěti, že
jo, to je už jenom to, že přijdeněkdo s tím, že chce jít do NH,
tak to je špatně nastavit, co kdybyste jako vytvářeli dítě,

(39:06):
který miluje hokej. Co vy na to, jako jo, co budu
vytvářet v 5 letech hráče NHL? Co to jako?
Jo. Asi bude chodit v dresu a
demontton spát. No.
Bude to mít nad posteli jágry a podobně.
No ale myslím si, že tam ten smysl by měl být nejdřív vy
budovat tu silnou muční vazbu, takže už od poho počátku je to
vlastně špatně no. To je taková jako linka, kterou

(39:28):
jsme tady ujeli jako párkrát, protože několikrát jsme se tady
o tom bavili, že na Netflixu bylo pár těch dokumentů.
O já nevim beghamovi Williams, já nevím, co je.
Všechno, jo. Přesně AA vždycky ty ty
dokumenty mají stejný scénář v podstatě vždycky tam představí
toho člověka, jak je úplně úžasnej.

(39:50):
Jo, ano Schwarzenegger. Prostě čeho dosáhli, jak to, jak
to prostě měli těžký. A pak v určitej moment se ho
zeptej. A co rodiče?
Jakej máte to a teď najednou? Aha už vím proč jako seš tam kde
jseš že jo že vždycky třeba ten táta u toho begama, jak ho
strašně tlačil do toho fotbalu že jo a ale von se do toho asi
předpokládám třeba jako pak zamiloval, našel si v tom to svý

(40:11):
ale, ale často ty rodiče u těhlenctěch jako extrémně
úspěšnejch lidí, že jo byli ty, který je k tomu vlastně do
určitý míry donutili nebo dotlačili.
Často asi i. Možná na možná i že?
Přešli tu zónu toho učení a já nevím.
Asi předpokládám, že tam musí bejt i nějaký faktor, třeba

(40:31):
zábavy nebo něčeho že jo, to dítě to baví a šli až jako na
hranici toho k tomu stresu, kdy asi i ty děti už tím chtěly
xkrát seknout, ale jak jako mezitím najít nějaký balanc?
Dá se třeba u dítěte vysledovat,kdy že třeba něco dělá a potom
jako už přijde ti, že prostě že to nedává smysl, nebo že to

(40:52):
nechce dělat? Když se mám v něčem vyvíjet, tak
musím vystoupit z toho, co umím.To znamená, musím vstoupit do tý
komfortní mimo tu komfortní zónudo té zóny učení.
Problém je jenom samozřejmě, jakdlouho trvá ta fáze, kdy to to
dítě třeba fakt nebaví a dělá tos odporem?
Jo, ono to je a zase to je ta hranice, kdy vlastně to asi za

(41:14):
nikoho nikdo nerozhodne. Já jenom si myslím, že je dobrý,
zase Radim rodičům to časově omezit.
To znamená, když ta holčina v 15v 16, což se stává často.
Seknout s basketem konkrétní příplatek teďkonc poslední, tak
já vždycky říkám, jo, jasný s basketem můžeš seknout, kdy
chceš? Je to tak?
Jo, jo jo, no co, kdybys tomu dala jenom šanci a pak už v

(41:37):
životě hrát třeba nemusíš, ale pojď tomu dát ještě hele pojď do
Vánoc zkus do Vánoc neřešit a podělat chodit na ty tréninky a
uvidíme, co jako se stane jo a tam máte najednou vám vzniká
nějakej čas s tří 4 měsíců AS tím člověkem, když začnete
pracovat a hlídat si. Ty podmínky, kterým by mohly

(41:57):
vést k tomu, že ta emoce zase naskočí.
Jaké to jsou podmínky? Nemůže vás bavit například něco,
v čem nemáte nezažíváte miniúspěchy, to znamená musíte
navodit situace, a to jsou ty podmínky, kdy to dítě si šáhne
na nějakej úspěch na nějakou medaili na nějakej pohár na
nějakou pochvalu? Nemůže vás dlouhodobě bavit
něco, kdy se všude poslední to jako bohužel?

(42:19):
To znamená, a to jsou ty podmínky, o kterých bych měl
vědět. Který jako mě jo další určitá
podmínka, kterou taky děláme špatně a to je ten cíl, že třeba
podmínkou úspěchu bereme, že to je výsledek.
A co když ne co když to je, jak se snaží to dítě, jaký z toho
mělo pocit, jak plnilo daný věci, jak přistupovalo k tomu,

(42:40):
že někdo udělal chybu on tu chybu napravil, to jsou přece
věci, který za který můžu dávat zpětnou vazbu a že jsme prohráli
5 1 hele, kluci to to teď vůbec to nejdůležitější zápasy přijdou
teprve v 18. Ve 20.
A tak dále jo a to zná s těmidlemi dialogema vytváříme
podmínky situacema v autě po tréninku vytvářím podmínky, ty

(43:01):
můžou to dítě totálně otrávit a nebo naopak, když mám pak
holčička a těch příkladů ze života je tolik vám řekne
milínek. Ale já se nebojím, že prohraju.
Já se bojím, že když prohraju, táta se hádá s mámou, chápete
ona? Jde na zápas a jí vůbec nejde o
ten výsledek. On se víc bojí toho, že když
prohraje, tak celý víkend je zkaženej, protože táta zvádá s

(43:21):
mámou, no tak. To je úplně odklon někam jo nebo
1 holčina. No já já vidím jak táta je
naštvanej, když prohraju, já se bojím, že mi nemá rád, takže ta
hra je zápas, vyhraju, táta mě má rád, prohraju, táta mě nemá
rád, chápete, co děláme a to si neuvědomujem a to jsou ty proto
hovořím ty podmínky, to je všechno a teď můžete jmenovat

(43:42):
podmínky jídla, podmínky výchovy, podmínky všeho
podmínky, pojďme se bavit o podmínkách.
A my ne my se bavíme o číslech. O rekordech o nekonečném růstu
ekonomiky a tak dále, ale že zapomínáme na ty podmínky prach
obyčejného lidského chování, kdyvejdete na vrátnici a tam se na
vás buď tváří paní, jako když sejí vyvraždil rodinu a nebo se na

(44:04):
vás tváří. Usměvavá paní, která hned máte
lepší náladu, že někam jdete. Jo, podmínky obě jsou stejně
placený no. Jo manažer on hodně lidí
odcházej. On je sice výbornej, ale nikdo s
ním nechce dělat. No ale ekonomicky on při ale
bohužel jako pod ním lidi jsou otrávení, no a nebo zase to

(44:25):
znamená učitelka, že jo placená,za co že mají děti samé jedničky
a nebo na to, že vytvořila emocik tomu dějepisu a třeba ten kluk
má dvojky, ale ten dějepis obavíjo, kdo je mi cennější je
holčička kluk jedničkářka, kterej?
Po maturitě roztrhá sešity, že už.
To v životě nechce vidět, no aledostala jedničku, no.

(44:47):
Jo, to mi je to mě na, tohle té společnosti trošičku, že my jsme
tak výkonový, že nám jde o ty výsledky natolik, že všechny
tyhle věci úplně potíráme a zapomínáme na ty podmínky na ty
činnostní parametry. Jo, já to říkám, baví tě život,
miluj život a chtěj od něj co nejvíc, ale tahle doba chci co

(45:08):
nejvíc. Miluj život, zapomínáme jo a pak
jsme schopný ve jménu toho vlastně ten život ohromně ničit,
protože chceme ty čísla, výsledky úplně stejně jako tu
etiku. No.
Tak jako kdo by se až tak vlastně mi z toho vypadá, že
nebo vypadává, že ta role trenéra obzvlášť třeba u těch

(45:29):
dětí, tak je jako poměrně zásadní taky, že to může jako
spoustu věcí ovlivnit. Extrémně.
U malých proto se říká, že nejlepší třeba nemá jít k dětem.
Když do toho skočím, jsou nějakýjakoby redflex, který by ten
člověk, když chce mít jako to své dítě, jako dát do toho
prostředí, aby. Zažil třeba ten úspěch, tak

(45:50):
jakočil si u toho trenéra má všímat a případně jako jako na
patě se otočit. Když mu to přijde, že to není
správně. Jestli ho to baví?
Důležité je, aby ta, aby toho trenéra zaprvé to bavilo za 2
koukám 1 je pro mě baví 2 až teprv koukám jestli je dobře
nazdrojováno, co tím chci říct, jestli tomu fakt perfektně
rozumí a tak dále a 1 je pro mě fakt ta emoce, protože úplně na

(46:13):
rovinu 4 pětiletý zase o jakých dětech se bavíme, pokud o těchto
tak víte, že mi je úplně 1, jestli ten trenér ho naučí o
chloupek lépe bruslit nebo hůř? Ne, ale mně je o to, že to to
dítě baví, že ho naučil tu emoci.
Že do něj dostal tu emoci, kdežto ta racionalita, jestli je
dobře nazdrojován, bych koukal kolem toho 14 13 15 16 tam už by

(46:37):
ty zdroje potřeboval. To znamená, sice ho to baví, ale
učí je blbosti, je špatně, že jo, takže když to vemu extrémně,
ale ze začátku proto, proto je to důležitý do těch 6 7 let, ale
bavíme se o hokej, vytvořit tu silnou emoční vazbu, pak na to.
Už se zkvalitňujou zkvalitňujou ty zdroje.
Proč? Protože ty zdroje po tom, čím

(46:59):
jsme starší, si už můžu já ovlivnit a můžu diskutovat o tom
to dítě. Neumí to dítě, když mu řeknete,
že se má bruslit takhle nebo takhle, takto to nerozlišuje.
Neumí to ještě nemá na to připravenej ten prefrontální
neokortex naší logiky AA kognitivních procesů.
Proto vlastně je tam ta zodpovědnost těch trenérů
úžasná, veliká a to a ty podmínky jo, takže.

(47:22):
Ano, souhlasím s tam s tím, že. U těch dětí je to ještě ještě
zdůrazněnější. Ta osobnost toho trenéra.
No a zase ta ten ten extrém, že vlastně ty trenéři jsou nejhůř
hodnocený u těch dětí? Vlastně jo, ten paradox jako my
to víme, ale nikdo to nezaplatí.Jo to nějak, protože proč padni

(47:44):
komu padni ono z toho nějaké dítě bude, že jo.
A to jako není asi dobrej přístup, na druhej straně ta
ekonomika to jako opravdu zatím.Asi by neunesla a taky musím
říct, že nejsou všichni trenéři dobří.
Takže ono to je zase jako tak. To je jak ve všem.
Ve všem přesně tak jo, takže onoplošně dá trenérům zase větší

(48:05):
peníze u mládeže. Oni to jsou taky, někteří
totálně jako špatní jo, a teď jeotázka slepice nebo vejce, že
jo? Máš pocit, že to v nějaké zemi
mimo českou republiku jako funguje takhle, jak jsi to
popsal? Takhle jestli to funguje,
nefunguje asi procentuálně víc. Nevím jediný, co vím, že jsou

(48:26):
nějaký data a ty data mi něco ukazujou nějakou tendenci.
A to už si diváci. Pardon, posluchači musí
samozřejmě sami jako Dánsko. Má 3 a půl 1000 registrovaných
hráčů letního OK slyšíte dobře 3a půl 1000 my máme 50 až 80000
jo registrovaných hráčů, protožetam jsou, jestli berete ty

(48:47):
hobby, mančafty a dejme tomu 50000, to znamená patnáctkrát
víc. My je porazíme 2 1 a oni s námi
my prohrajeme s nima 2 1 dokoncena mistrovství světa.
Oni maj 4 5 hráčů v nhl. Tady je někdy něco nějak divně?
Ne 3 a půl 1050 1000 další bod, kterej toto už úplně slovinsko

(49:12):
ne. Slovensko slovinsko má 1800
slyšíte dobře 1800 registrovanejch hráčů ledni OKA.
Co všechno vyprodukuje? Ty mají 3 hráče VNHL, kolik
hráčů hraje v nejbližší nejvyššísoutěže ligy ligy v Evropě?
IU nás. My 50 něco tady mi nefunguje.

(49:34):
Ale zároveň, když poměříš náš s canadou, tak my jsme za to taky
jako docela dobře. Mám pocit.
Z hlediska jako hokeje určitě určitě slušně no, ale nejsme
lepší než Kanada. No to ne.
No a hlavně jako. Ta Kanada má v tomhle tom ještě

(49:55):
to, že? Ten ty týmy, kterých posílá na
to mistrovství světa, kde my to vidíme jako výkladní skříň, tak
často nejsou úplně ty nejlepší týmy.
Jo, to znamená, ale je fakt, že my taky třeba máme 2 3 hráče,
který tam nemůžou ještě být. No.
Já jsem spíš narážel na to na tuefektivitu vlastně že, že když

(50:16):
jako my, můžeme se přesně koukatna nějaký Dánsko nebo Slovensko,
kde je poměrně málo těch registrovaných hráčů.
Ale my, když se pak poměříme s nějakýma většíma zimníma tak
vlastně taky nejsme na tom španěa teď si říkám, jako jestli ty z
velké země. V tom případě to dělají jako
špatně. Já si myslím, že pak už se ten
efekt jako snižuje a hlavně kdyžuž jako se otázka, když děláš
všechno jako ty věci co nejlépe,tak.

(50:39):
Máš. 1000 dětí, který milujou hokej a děláš to s nima, jak
můžeš anebo máš 50000 dětí si vymejšlím a děláš to stejně, ale
neřešíš, jestli tam tu silnou emoci v maj nebo nemaj jo.
Proto si myslím, že je tam hrozně důležitá.
Ta emoční složka vlastně to? Proto by se měla vybudovat jako

(50:59):
1. Jo, protože když mě něco baví,
tak jsem proaktivní kreativní, flexibilní.
Neřeším, že v sobotu jdu na trénink, mě to baví, já se na to
těším. Jsem daleko učenlivější, protože
můj subjektivní svět je daleko vnímavější, když mě něco baví a
tak dále. To nás je rychlejc učím atd atd.
Já vím, že jsi dlouho spolupracoval s Jaromírem

(51:20):
Jágrem. Víš třeba z toho jeho příběhu,
co způsobilo žes tady popisoval všechny ty věci, co co, jak, jak
tu lásku k tomu třeba sportu nebo tak, k čemukoliv k tomu
koníčku vybudovat a tak ale víš třeba jako jak to vzniklo u něj,
že on vlastně jako měl ten zájemo to a samotnýho ho zajímalo

(51:41):
asi, kam až se může posouvat, jak prostě zlepšit trénink a
prostě dělat vždycky víc a víc. AA vlastně do dneš je to
pravděpodobně jako 1. Z jako z počítač na jedný ruce z
těch nejúspěšnějších na světě v tom svém hovoru, že jo.
Jo tak to je fenomén. Samozřejmě to je taková anomálie
by se dalo říct, ale úžasná v pozitivním slova smyslu a tam se

(52:03):
snoubí plno věcí, který prostě potřebuješ k tomu, aby to
zapadlo do sebe, jak obrázek z puclý AAA prostě to vytvořilo
ten obraz. A to se stalo u toho Jardy, on
má úžasný somatotyp na hráče hokej jo to znamená on má
genetický determinanty který. Jsou pro to hráče jako velmi
pozorná, dlouhý paže. On má dlouhý i končetiny dolní a

(52:27):
ještě lordózu. Velkou to znamená ten zadek on,
když se otočí k obránci zády a natáhne před sebou hokejku a
kotouč ty mu na něj nemůžeš pozdě.
Jo, ještě k tomu jsme prodlužovali neustále hokejku.
On to věděl, protože ty beci byly čím dál větší a byly taky.
Dosáhli dat potom dost ještě tu hokejku pro tak, aby.

(52:48):
Vlastně k němu už. Nemohli, nebo jeho velmi silný
předloktí jo, to je něco, co taky je je trošičku.
Taková determinanta, kterou od tatínka, takže plno věcí
vytřených to znamená další věc, a to já nevím, jestli je
genetika, nebo není často o tom se bavíme, jestli sklon k tomu

(53:11):
tvrdě pracovat, je geneticky podmíněnej nebo není jo on to
vlastně úplně jo, je tu nějaká epigenetika do toho vstupuje.
Já jsem přesvědčen, že třeba tvrdě pracovat sklony je spíš
výchovou a. Podmínkama, který vyrůstáš.
Jakože to okoukal. No, jednak to viděl na
tatínkovi, že jo měli statek a táta prostě ráno před prací

(53:32):
jezdil na vojtěšku, aby nakrmilibejky, takže on v 6 ráno už
viděl tátu, jak přijíždí s valníkem a shazuje tam vojtěšku
z toho a on šel a šel mu pomoct před školou a tak dále.
Jo, to znamená vono, když tohle žijete a vidíte toho rodiče jak
maká dře tak jako k tý práci máte nějakej respekt manuální a
jinej. Jinej pohled na to máte, než

(53:54):
když vidíte doma. Prostě někoho u stupidních
seriálů, že jo s sláváčem AS klobásou.
No tak to. Je fyzická práce, to si taky
myslím, že jako okoukat. Ta fyzická?
Samozřejmě to je něco, co ještě musíte to morálně volný to
vystoupilo. To bolí, že jo a vystoupit z
toho a za tu ránu jít, takže to je hrozně moc, pak další body.

(54:16):
On byl hrozně často hlídala babička a babička prostě jako.
Moc už se nehýbala respektive. Seděla víceméně a vona mu
vlastně dělala 1 branku jo, kdyžtříletej Jaromír, tak vona
seděla ty nohy, vlastně byly tyčky a ona si s nim hrála,
protože jako nemohla s ním hrát hokej, že jo, ale dělala mu to

(54:38):
branku, takže povídala mi, že měla modrý nohy, protože on se
netrefil a trefil se do tyčky donohy, že jo babičce tak jako ta
trpěla, ale jardo dával góly, žejo, no a.
Ona. To bylo jako předem daný od
rodičů, že voni ho chtěli dát jako na hokej.
Právě nebylo, to je zajímavý, protože pan jágr hrával hokej
jako malej, ale nic moc extra. Pan Jágrová spíš dělala

(55:00):
atletiku. Ale samozřejmě že tatínek jako
to to asi jo to tam bylo, že by chtěl, aby hrál hokej, ale to je
ten. To je ta záhada, že Jarda se v
tom takhle extrémně vzhlíd, přesto že tam nejsou nějaký
genetický jo třeba David výbornýa táta výborný hokejista, tak
máš ty určitý rodový linie kde vidíš jo, že táta syn a dědí se

(55:26):
to soce na syna, tak tady to bylo trošku jinak no.
Tak k vůdce. To bylo zase údajně tak, že on
vlastně ne on chodil. Ten tatínek chodil s tím beckem
domů a on jedinou podmínku, co udělal, že prostě dítě jdete
domů a skáče vám do náruče. Ahoj tati tohle a on jediný, co
udělal. Povídal teda, že shodil ten

(55:48):
beck. No a co dělají malé děti, tak se
vám do tý tašky do toho bega a on jediný, co povídal, že ho
nechal vždycky 1 hůl vytáhnout, tak si 1 puč on si ji půjčil a
šel tam na trávu a blbnul tam s golfovou holí že jo.
Napodoboval, tátu napodoboval a to bylo kdežto někdo třeba
řekne. Hele, nech to tam nepučí to,

(56:09):
nebo řeknu, rozbiješ něco a tak dále.
Jo, takže to jsou ty podmínky, který postupně do sebe, ale
myslím si, že to někdo přesně neví.
Nikdo neví. Jak vzniká vlastně ta láska k
něčemu? Já jenom jsem pragmatickej,
takže když vidím. V reálným světě, tak myslím si,
že to, co můžeme ovlivnit. A co určitě tomu pomůže, není

(56:34):
určitě stoprocentní, ale pomůže.Jsou ty podmínky, kterých máme
pod kontrolu a jestli tam existuje nějakej prvek mezi
nebem a zemí, kterej je vyšší, ať rozvete osud, ať to nazvete
něčím to opravdu nevím. Nevíš, jestli ten Jaromír už
tehdy tam měl tu vizi toho, že bude, že v tom bude prostě
dobrej. Údajně takovej ten zlom takovej
velikej začal, že v tom chci býtdobrej.

(56:56):
To nevím od kdy začal o tom takhle mluvit jako oni ty malý
děti asi úplně nemaj, ale že si lepil ty hvězdy NHL nad postel
AA tak, takže do tý Ameriky chtěl, protože to nosili toho
regana, že jo za žákovskou knížkou.
K tomu koukal, protože tam byla nejlepší liga světa.
Jarda tam nekoukal jako z důvodu, jak si tady někdo mu pod

(57:17):
že les Američanům do zadku, to ten vůbec nevěděl, ale hrál jsem
nejlepší hokej světa. Takže Amerika že jo, no a tam
chci a ten zlom nastal VV 85 na mistrovství světa v Praze, kde
byla Kanada a kapitánem Kanady, byl nějakej mariolemiu a jardovi

(57:38):
bylo 13 let. A šel z toho zápasu, kdy s tátou
se byli podívat na ten zápas? Holešovický lhal na Spartě
starej a 6 toho zápasu na tramvaj před tenkrát julda
fulda, že jo, Julius furt park juda fučíka ta tramvaj tam a tak
šel na tu zastávku a to mi vyprávěl ještě pan jágr nebo

(58:00):
štík a že říkal tátovi tati s tím 1 budu hrát a on mu říkal,
prosím tě, hlavně to neříkej zejtra ve škole a klukům v
kabině. A ban tati ne já s tím budu
hrát. To jardovi bylo 13.
Až za 4 roky ho draftovali do Pittsburghu a seděl v kabině
vedle máry alemiu. No to.

(58:21):
Je neuvěřitelnej příběh, teď ještě ještě to takhle nevy
nikde. Když to říkáš, ale jako
osmdesátej pátej ještě v tý době, kdy sice už to možná nějak
jako vypadalo, že? Se ta lita.
No a že se ne vypadalo jakej je teda ten tvůj příběh se k tomu
dostal. Protože ty jsi jenom všeobecně
třeba jakoby k hokeji nebo jak jak si ty.

(58:42):
Já. Jsem produkt takový vlny v
českým Krumlově, kdy postavili zimák jo a já jsem zrovna mi
bylo 6 let a tím pádem byl prostě novej zimák, co jinýho
všichni na hokej, že jo byl největší nábor v historii
krumlovskýho hokeje. 1 rok zimního stadionu, no takže jsem
se tam dostal, pak jsem jako nějak to trošku k tomu byl, tak

(59:05):
začal, že bych abych přestoupil do motoru český Budějovice nebo
do itek su písek ty hrály oba ligu.
Já jsem se toho budějckého trošku bál.
Na mě to bylo moc jako arogantní, že?
Jo, město z malého města do v tohodle, tak jsem si zvolil
trošku tu cestu, kde asi by to mohlo bejt méně takový na jo
teni text písek no. A přitom je to dál.

(59:25):
Je to dál no zase na internátě na gymplu a tak ale ono tam teda
bylo to, že tam bylo pravidlo. Tenkrát to vy nemůžete.
Samozřejmě vědět, že v 2. Lize 2.
Liga měla kvótu 2 mladíků jakobytalentů.

(59:45):
A musela mít. V těch 4 pětkách tenkrát byly 3.
Musela mít 2 hráče do 17 let. A já plnil tu kvótu 1 talentova
a 2 byl 1 klub právě z Budějovic, kdežto do Budějovic
bych šel do juniorů a tady jsem šel rovnou do chlapů, takže ono
to zas jako mělo nějakej efekt. Pro mě tenkrát se to jmenovalo i

(01:00:07):
texsek a byla to 2 nejvyšší soutěž, takže jsme jezdili po
celý po celý republice a to byl tenkrát taky profi ještě,
protože tenkrát liga měla. 12 mančaftu si představte, že 12
mančaftů. A ta 2 liga byla ohromně silná
nejenom z toho, že jakoby teď má14, ale že nebyl nikdo v

(01:00:28):
zahraničí. Vemte si, že stáhnete všechny
hráče se NHL ze Švédska ZKHL teďne, ale ZZ Finska ze Švýcarska z
Německa stáhnete, tak tady máte o 3 extraligový týmy víc.
Já jenom chci tím zdůraznit, že ta kvalita tý 2.
Ligy jako v tý době byla opravduopravdu jako jiná, než je teď.

(01:00:49):
A chodilo se na stadiony. Chodilo, chodilo, bylo hodně
hodně, na určitých bylo vyprodáno a bylo byla ta doba
byla tímhle jiná, bylo míň zápasů, to znamená ten hokej
nebyl tak jako omletej, nebo tensport.
Teď nevíte evropská liga, nebo jak se tomu liga mistrů, že jo
tady v hokejová teď zrovna ji hrajou, že jo do toho extraliga

(01:01:11):
klasická, pak jsou ty turnaje všude možně, je to hodně a
nemáte jakoby odpočinek v tom létě prostě ten hokej vyplej.
Nebylo teď teď už máte turnaje, už se musí de facto z okéje se
stává celoroční sport. No v tý době myslíš, že to bylo
jako i obecně ten úspěch toho, že bysme tady měli minule Ondru

(01:01:33):
canyho, že jo, tady koupili libereckej fotbalovej klub a
tady byla taková trošku jako dohady, nebo spíš jako na
internetech. Potom co je ten národní
sporistie fotbal nebo hokej a ale.
Já jako v Čechách prostě z ňákýho důvodu.
Ten hokej má jako velkou tradici.
Myslím, že to bylo daný tím, že třeba nevím.
Během toho režimu tady nebylo zas tolik věcí, co by se dalo

(01:01:56):
dělat. Hele zase jsme zpátky jo já
odpovím tu ško alibisticky proč má kriket tradici v Indii?
Na srí lance v Pákistánu je to tam jasnej spor číslo 1, jakože
se tam rodí děti s talentem pro kriket asi ne.
Ale když to na tebe všude padá vtelevizi a všude lidi o tom
mluví v hospodě je to ta kultura, jsou to ty podmínky.

(01:02:20):
Tak potom samozřejmě ten sklon ktomu tam je AV Čechy.
Češi, jako jsou výjimeční těm hokejem, oni jsou i tim
fotbalem, ale ten fotbal je. V tomto případě daleko k větší
sport. Rozšířen do více zemí hokej.
Já to nechci bagatelizovat, ale hokej je sport. 6 7 zemí jo,

(01:02:44):
kdyby to nebyla Kanada, Amerika dobře, rusko teď ne, ale češi
švéd do fin, švédsky Finsko a Švýcarsko a zbytek jako fotbal.
Vždyť se zamyslete vyjedete do Afriky.
Zná někdo hokej? Já jezdím do světa, vyjedete do
asie, hokej, hokej. Myslíš na tej trávě, nebo jo, v

(01:03:04):
vůbec to my tady my jsme tady v tom skleníku a to je dobře.
My ho tady máme, a proto je náš národní sport, takže já bych se
přel vo to jestli je to fotbal nebo hokej.
Fotbal je možná sledovanější, celosvětově jednoznačně, ale
národním sportem. Jako českým bych dal pár bodů,
navíc hokeji. Házená je sport, který je

(01:03:27):
dokonce možná na planetě s basketem nejrozšířenějším
sportem na celý planetě, ale bohužel u nás ty podmínky nejsou
takový, který by vytvořily tu silnou enklávu nějakýho.
Sportu kterej extrémně vyniká nad ostatníma.
Takže tím, že prostě tady byli lidi, který to hráli, byl o to

(01:03:47):
nějakej zájem. Pak se začali stavět stadiony,
zimáky, tak to prostě nabudovalopodhoubí no.
To kde to je dneska? No kanaďani přilítali tohle, že
jo, takže jako vždyť my jsme já nevím, já tady nechci zjistit to
je já to ne nemám tak načtený, ale anebo jsem ještě hodně věcí
zažil, my jsme vlastně tenkrát sovětský svaz učili hokej.

(01:04:10):
Já nevím, jestli to jako lidé víjo, my jsme byli ty, že čeští
trenéři na začátku 50 let začalijezdit do Ruska, nebo to je
rusko ohromná země zima tam tohle, tak jsou hokej, to je
parádní, to bysme mohli. Takže my jsme naučili hokej
vlastně rusak sovětskej svaz tenkrát jo a pak se to stalo

(01:04:32):
hokejovou velmocí i to i to rusko samozřejmě jo díky počtu
obyvatel a díky přírodním podmínkám, že tam bylo možný ty
zimní stadiony a tak dále. No.
Jak ty ses dostal k trenérství? Já jsem hrával, a pak jsem měl z
radění vážný, jako jsem na štvanici.
Právě jsem jako ztratil, dostal jsem čech, odpadla mi helma a

(01:04:54):
šel jsem hlavou do mantinelu a byl jsem jako mimo 2 dny jsme
probudili tak jako. Jsem jako v umělém spánku jsi
byl nebo? Ne spíš jako těžké otřes mozku
až tak, jako že jsem byl trošku v kóma jo mimo.
Opravdu a? Když jsem se z toho dostal, tak

(01:05:17):
mi zakázali jen tu sezónu. To byl začátek sezóny a nemoh
jsem ji hrát. Prostě ale jsem odpočinu a tak
dále a nevěděli, co to udělalo. Myslím v tom v tý hlavě.
No a pak jsem se vrátil po roce a zkoušel jsem to.
Ale hrozně jsem se opravdu bál. Já jsem z toho takový divný
pocity, že zase se mi něco stanea bál jsem se k mantinelu a tak

(01:05:39):
dále. A tenkrát.
Mě učil na fakultě tělesné výchovy.
Doktor bolt. Byl zároveň trenér nároďáku a
ten mi řekl marné, vykašli se a to budeš dobrej trenér.
A ten mi pomohl vlastně ukončit profesionální kariéru.
Já jsem pak hokej ještě hrál v nižších soutěžích ve 3.
Lize ve slaném jsem dělal hrajícího trenéra, ale jako tu

(01:06:03):
profesionální dráhu, kdy jsem sechtěl dostat do tý extraligy a
byl jsem vlastně jakoby v béčku Sparty, což bylo tenkrát šel TK
Praha. Na štvanici právě jo.
Tak jsem vlastně a on trénoval tu Spartu.
Ten bal a nároďák. Tak mě sem tam na tej Spartě
viděl, jak trénuju a viděl prostě, že se trápím s tím, že

(01:06:23):
něco ve mně je za ten blog jít ktomu mantinelu do toho kontaktu
už po tom zranění a tak mě takhle nasměroval trošku jakoby
jiným směrem, no? Jak jste tehdy vnímal?
Blbě no blbě no to jako se mi zas tak trošku zbortil svět no
na chvíli. Ale jako jsem si řekl, že u toho
zůstanu to, že ten sport mě bavíta kabina, to prostředí a tak.

(01:06:47):
A tak jako on mi hrozně pomohl vtom, že vlastně on mi hned z
čistý vody vzal, jako že mi dával třeba úkoly a já jsem se
tady chodil dívat na Kanadu na Calgary flames.
Tenkrát tady bylo na zápasech a on jako trenér nároďáků já byl
špion, takže jsem mu. Hlásil musel psát, co trénovali.

(01:07:10):
A cvičení a tohle, takže on mě je hrozně naučil na ten hokej
koukat jinak a ve svý podstatě. On mě vytvořil podmínky, že jsem
se do toho, jakoby zamiloval do toho trénování, do těch do téhle
věci. No takže takhle jsem.
Přepřách koně a šel jsem trošku jinou cestou.

(01:07:32):
Jakým způsobem? Se za ty roky změnil přístup
trenérů k tomu sportu nebo k těmhráčům?
Náš starší brácha hrál hokej za Litvínov, ale asi ještě asi do
18 do 19. Takže jako samozřejmě něco
vyprávěl a už taky všechno nepamatuju.
Ale přišlo mi, když, jako co mi tenkrát vyprávěl, tak jsem si

(01:07:52):
říkal, že to jako to asi dneska by úplně jako neprošlo.
Diametrálně no úplně já nevím tenkrát ty tota ještě na místo
byla totalita, takže možná i díky tomu to bylo úplně jiný.
Tam se trenér třeba neměnil, tamnebylo jako že by.
Tam byl v Standa neveselý úžasnej člověk, ten byl 20 let,
trenérem prostě Dukly jihlava a tady v Praze byli na Spartě zase

(01:08:17):
trenéři x let a jako v konečném efektu to skončilo, že ten
trenér chtěl odejít, ale že by tady se vyhazovali po 5 zápasech
trenéři, nebo vůbec neexistovalohráči.
Ne vůbec netredovali, nebyli, nebyli změny výměny, to ten
hrál. Prostě se tady šel na vojnu.
Do Dukly dostal možnost, že tam bude hrát celý život.

(01:08:39):
Podepsal papíry na nějakýho profi vojáka a hrál prostě 10,
15 let za Duklu jo, takže nějakézměny, co tady vidíte, jak se
lidi si nedovedete představit, že to byla úplně to byli úplně
jiné podmínky tvorby toho týmu práce SS těma hráčema a tak
dále. Ten trenér byl autoritativnější

(01:09:00):
jo, on si to mohl dovolit, to znamená.
Bylo to jako v tom totalitě, to je někdo, kdo je nad tebou.
Toho musíš poslouchat, že jo, žeten řád je takhle jako
postavenej. No a trenér prostě co řekl, to
je svatý a nějakým způsobem, jako že bysme udělali rebélii a
šli za majitelem, že ho chceme odvolat, neboť to vůbec jako

(01:09:21):
takže úplně jiný prostředí, jo, tréninky malých dětí v 5 v 6
ráno nikdo nepe sepisoval petice, že to je brzy, že děti
nejsou najedený a odpočatý a že to je nezdravý a to nikdo to.
Jako prostě tak to nedělej no tak jako to bys tady sepisovala
paní, no to nejde ne kdežto dneska jako každej mluví do

(01:09:42):
všeho a každej jako někdo přečtesi támhle něco na internetu a
hned je to super doktor. Já nevím, co všechno, takže
nemáme tu pokoru a nerespektujemse navzájem.
Vždyť to je i ve školství podobně.
Jak se to holo jo, to je, jako si každý dovolí, že jo na
učitele na tak prostě je, no jsme ztratili nějaký, ale to je
ten ta daň za tu svobodu a my s tím neumíme zatím úplně se vším

(01:10:06):
takhle pracovat jakoby jo ekonomie na to krásnej terminos
technikus jmenuje se to javoncůvparadox.
A to znamená, že lidstvo umí žítv době nedostatku lépe než v
době nadbytku. Jo, a nic jsou na tom fakticky
je, protože v tom nadbytku jako sice roste o prostor nějaké
příjmy ekonomický parametr, ale zároveň roste plýtvání.

(01:10:28):
No tak. Jo, to mě fascinovalo, tohle
jsem četl 30% vyprodukovaných potravin v český republice se
vyhodí. My tady se bavíme o desetníku,
že zdraží rohlíky. Tohle tohle a vy pak zjistíte v
konečdu, že my 3 kurňa tak tak se k tomu chovejme jinak a
možná, že všechno by bylo úplně jinak, že jo jo, a to jsou ty

(01:10:49):
vztahy, jo, když nemám k tomu vztah, tak se k tomu chovám
nějak moje babička si vzpomínám,když zbyly 2 brambory na talíři
k obědu támhle, když jsem byl malej, tak se sakra vždycky
přemejšlel jakej repasuje k večeři, co s nima udělá.
No dneska ti něco tak to hodíš do doku?
Prostě nemáme vůbec vztah. A to.
Jsem teďka viděl u svojí babičky, no.
To je problém, prostě vztahy. Když to vztáhnu zpátky na ten

(01:11:12):
sport. I do jaké míry se tam teda
promítala nějaká nějakej merit? Nějaká podstata, nějaká
schopnost, ale i třeba jako. Třeba i těch trenérů, že jo,
protože jako ve všem to je, že že prostě jsou dobrý.
Někdo je dobrej, někdo je někde horší a sice třeba dřív ty
trenéry poslouchali, dělali se prostě.

(01:11:33):
Byla tam nějaká autorita nějakýmzpůsobem ten řád byl.
Danej a dneska třeba to je jinak, že to je prostě možná víc
asi jak to funguje, a proto prostě přesně, jak říkáš, po 5
zápasech někoho vyhodí, protože z nějakýho důvodu něco nefunguje
třeba. Ale jak to bylo tenkrát s tou
podstatou tý věci, když prostě třeba ten trenér prostě nebyl

(01:11:55):
třeba dobrej? Nikdo to moc neřešil, to nebylo
jako tam se nerozumím otázce, protože tam nebylo jako s
podstatou věci. Jako ty rodiče nebo ty lidi si
nedovolili ani. Hodnotit, že by to dělal blbě jo
to nebylo takový jako to jako pan učitel pan řídící dobrý den
a tady máte kachnu a vajíčka. Děkuju, že se staráte o naší

(01:12:18):
Aničku a my jsme vám vděčný, že ona bude mít nějaký znalosti.
No dneska už jako ten náskok těhlech lidí, jakoby v
uvozovkách z hlediska třeba informací, když budeme u toho
učitele, už není, protože vy tady máte všechno na dosah.
Za 20 vteřin já nemusím chodit za panem řídícím, abych se
zeptal, když pojedu do Švýcarska.
Přes jakej stát pojedu, no ale tenkrát jako to si neumíme do

(01:12:41):
toho představit. Prostě ty informace člověk
neměl. Jo, já dám příklad z toho
hokeje. Teda když tady jsme seděli tady
za ostnatým drátem a byla konference hokejových trenérů
NHLV Kanadě. No a jedinej trenér z čech tam
jel pan docent bukač, doktor tenkrát no, no tak on my jsme aj
hladově čekali. S čím přijede jo, co nám pustí?

(01:13:05):
Jaké informace? Jo, ty lidé si na tom napsali
knihy, udělali doktoráty, měli náskok informační.
Teď ten náskok informační už není.
Může mít náskok jaké? A proto mluvím o tom emoční mě
to setsakramente baví, tak já jsem tady za 2 a půl minuty v
harvardský univerzitní knihovně přes počítač tam nemusím ani

(01:13:25):
jest jo na konferenci a teď letím v sobotu letím na
konferenci velkou dovolu na kanárský ostrovy jsem pozvanej
a. A, jako tady mě to s prominutím
štve, protože já jako speaker. Tam musím letět a pár lidí mi
tady z čech píše a říkají, už sena vás těším a říkám, tak se tam
uvidíme. Ne, ne, já budu v Praze na
internetu, no a potvory 1. Já tam musím letět a už budu

(01:13:47):
opravdu na internet. Jo, takže to je něco, co teď už
si jako nedovedete představit, že byste jel někam a čekal jste
tady na dědu, až přijede s informacemi, jak to v tý Paříži
vypadá? Co ta eiffelovka, jak to tam
nepovídej, já tam jezdí, já jsem.
Poprvé jsme vycestovali, jako když jsme hráli ten hokej, tak
jsme měli tu privilegu. Mimo jiné, že jste cestovali.

(01:14:10):
To znamená, my jsme jako mladý hráči tenkrát nároďák asi do 16
nebo prostě nějaký mladý tým jsme letěli.
Viděli autobusem poprvé do Švýcarska.
Jo, a to jsou to jsou scény, kdynemůžete už to jako generačně
jako vůbec uchopit u té myšlina záchod.
Teď si vemte t mísa mušle tohle takhle jako pro vás automaticky

(01:14:32):
normální mi hledali splachovátko.
Teď jsme řekli ty, jo, tak asi tady není, kašlem na to a odešli
jsme a ono se to spláchlo. My jsme úplně lekli, ty vole.
A teď jsme normálně diskutovali,jestli tam někde někdo je a
vidí, že vody prostě vůbec jsme nechápali nějakou fotobuňku nebo
něco. Jo dveře v obchoďáku sklo

(01:14:54):
zavříno přijdete dřív, než se otevřeli.
Já vím, že to připadá a takhle naivně jsme tam působili v tom
světě, protože tady, že jo všechno, a to se vy jste neměli
ty filmy. Vy jste to nemohli vidět ani v
televizi. Já nevím, jestli si to nebyli,
vy jste nemohli vám pustili ze západu luide fune možná 1.

(01:15:16):
Díl, vždycky 1 ten film za rok jo, pak jsem tam já nevím, co
byl Angelika běžela ještě ale nějaký, jako že byste tam jako
jo teď vám to připadá směšný. Ne tady fronty na banány
zelenina tohle a teď si tam viděli nějaký západní film, kde
byly rauty a kde byl ananas a toa proto to ti komunisti nechtěli

(01:15:36):
pouštět. Oni nechtěli, abyste měli
srovnání, protože byste to chtěla tím víc byli lidi emigrovalo.
Takže vy jste ty zprávy neměli? Teď jsem to chtěl říct, že
vlastně ty rodiče si neměli pročstěžovat, protože oni vlastně
neměli, k čemu to porovnat oni. Neměli ty informace.
No a báli jste se, když už jste to, tak jste se báli?
To se nesmí. To je zajímavější ten příběh

(01:15:57):
toho Petra svobody, že jo jak jak, jak emigroval těsně před
tím, než to jako šlo, že jo a pak je proti nám hrál na
olympiádě. Já jsem se chtěl zeptat k tomu,
že my jsme na to trochu naráželia trochu jsme se tomu vyhýbali
tomu konceptu výchovy a nevýchovy u dětí.
Jak tohle to vnímáš, kdy vlastnějako kdy?

(01:16:17):
Kde je ta hranice mezi tím? Já si myslím obecně, že limity
řád a pravidla je nutný. Pojďme se bavit vojáky, ale
absolutně bez limitu, bez práv, bez řádu bez pravidel.
Nemyslím si, že je to správně a je to z 1.
Prostýho důvodu v dospělosti už možná jo, ale jenom potud.

(01:16:41):
Pokud mám zodpovědnost a tu emoci proč?
Protože zodpovědnost a emoce tenřád vytváří sama sobě, je
implicitně obsaženej v lásce máte implicitně obsažený limity?
Jak ještě co miluji, tak se podle toho chovám.
Rybář miluje. Rybaření nemá problém s limitou
v 5 ráno vstát a jít na ryby, když budu milovat kapra, mám

(01:17:05):
problém vstávat v 5 hodin. Jo, to znamená.
V dospělosti tomu rozumím, ale udětí dítě si to neumí.
Ještě dítě limity dávají dítěti vlastně bezpečí, jako jo.
To je důležitý, si trošku pojmout, že?
Z určitýho pohledu dám příklad, jestliže malý dítě osmiměsíční 9

(01:17:27):
měsíční, tady bude někde ve vedlejší místě, tak ho zavřete
do ohrádky byste řekl, ty vole jako můžeš dávat i do klece tady
metr na metr a dáš dítě a vy mu dáváte bezpečí, protože když ho
tady necháte chodit, tak se tadyspálí nebo na sebe vyvrhne,
zvrhne na sebe horký kafe nebo něco?
A tohleto najít tu hranici, kdy?Kdy to je moc nebo málo ale.

(01:17:52):
Musí být, to je můj názor. Jo, nesouhlasím s tím, že dítě
si najde dítě si jo, musí si to vosahat.
Všechno. Ano, ale stejně tam ten limit
je, že na něj furt koukáš, ať sito osahá, ale furt tam seš to
znamená, nezavádějme člověka do toho, že já si myslím, že to je
špatně pochopený. Ta výchova nevýchovou a tak
dále. Ona to Kateřina, jak ona se

(01:18:14):
jmenuje Králová, že jo to dělá. Našim tady holčina, co to hodně
prosazuje. A mě se tam určitý věci líbí.
Jo ale v obecně obecný rovině sivemte, že ty limity, jako jsou
na bázi třeba homeostázie jo, což myslím, že je něco, co nás,
co mě vede k tomu, že my bysme neměli hledat limitu jako nejvíc

(01:18:38):
nejidálnej. To my jsme hledali hledat
limitu, která souvisí s harmoniíharmonie.
Všimněte si máme v sobě stopové prvky.
Když ho vůbec mít nebudete. Zemřete, když ale bude ten
stopový prvek ho zase příliš mnoho taky zemřu.
To znamená limity. Podle mě jsou musí být, ale kam

(01:19:00):
ho dát v jakém věku. A já, když abych nebyl alibista,
já jsem zastánce, že ty limity nejdřív stanovím ty pravidla
řád. A když uvidím, že člověk s nimi
umí pracovat, tak je můžu odstranit.
Ale ne. Nic není a pak je tam začnu
dávat. To je problém, že jo?
Proto jsem zastánce radši opačnýho efektu.

(01:19:21):
Jestliže dítě mě přesvědčí, že umí pracovat s limitou toho
typu. Že víš, že drogy koupím tady na
každým rohu? Ale já si je prostě nevezmu, no
tak nepotřebuje limity, protože je má sám, jestliže vím, že to
dítě nebo ten dotyčný je schopnýv bezlimitní době jídla.

(01:19:41):
Se limitovat sám od 7 nejí hlídási proceduru, nevim, řek mu je
nemusím dávat, ale on je má sám a kdy je máte sami nejradši ty
limity. Když tu věc milujete, jestliže
miluji zdravý životní styl. Chápete, když miluju něco nemám
problém já, já se i rád limituju.
Když miluju sport, nemám problémdenně.

(01:20:02):
Těším se, že půjdu do trenek a jdu si zaběhat.
Já to nemám takhle, aby si nemyslel někdo biat, už ho nemám
rád. Ten spot takhle tak?
Proto ta láska je tak silná, protože ona sebelimituje a to je
něco, co málokdo si uvědomuje, co ho musí mě to bavit.
Chápete, když mě něco baví, tak jste proaktivní kreativní,
flexibilní, okamžitě naskakujou věci a my to řešíme odděleně

(01:20:26):
kreativitu, flexibilitu, change management vyřešme tu emoci,
milujme život a potom si můžeš dovolit chtít od něj co nejvíc.
Ale my tu věc nemilujeme a chceme co nejvíc a to je to
požitkářství, vždyť je to hřích.Jo, to je to, že pak co dělám,
tak já sedím v konkurtní zóně a chtěl bych co nejvíc.

(01:20:47):
Kolik lidí chce být bohatý a sedí věčně v hospodě?
No, někdy bohatý nebudou, že jo a tak dále a tak dále.
A. Ta emoce já měl rád třeba Miloše
Formana a měl jsem to štěstí, žedíky jardovi jsem ho poznal a
třeba z něj čišel a láska k tomu, co dělá, ale zároveň chtěl
od toho co nejvíc. On chtěl natáčet v Hollywoodu,
on chtěl natáčet s největšíma hvězdama.

(01:21:08):
On chtěl i ty sošky, ale ta energie jít za tím pramenila z
tý lásky k tý činnosti, kdežto někdo má energii jít za tím z
energie po té věci. A ta pietika.
To říkáš na devadesátiletá babička.
Že um jedinou věcí, kterou to v životě nemůžeš přehnat, je
střídmost. To je krásná věta, ano.

(01:21:30):
To, co vlastně říkáš s těma nastavením těch hranic, tak to
je vlastně. Jordan pearson říká v podstatě
to samý, proč to říkám, já je, protože máme 2 a půl letého
prcka. Samozřejmě to seženou se snažíme
nějak jako studovat a hledat. Jaký jsou teda ty přístupy, jak
to dělat, co nejlíp? AAA, mně vždycky jako ve finále.

(01:21:52):
Když někdo začne někde říkat nebo propagovat nějakou, já
nevím nevýchovu nebo zas nějakejjinej způsob jo tam, kde co, tak
mi vždycky říká, tak mi ukaž prostě ve výsledku toho člověka,
kterej byl takhle vychovanej za 20 let, jak jak prostě funguje,
jak vypadá, jak je úspěšnej AA tak dále.
A měl jsem teda jenom mám jako 1zážitek jako s dětma, který jsou

(01:22:13):
na tý nevýchově a to bylo naprosto otřesný.
Jo, kdyby prostě děcko řada mámuže je píčusák AA chová se jak
prostě. Jako úplně to.
Já jako táta nám v životě nedal ani po hlavech jo, ale já
myslím, že možná že by ani náš táta se dokonce neudržel, takže
prostě to je to. To si říkal, že to ani není
možný. Jo a těm lidem to vlastně jako
přijde úplně v pohodě jako a takže to jsem si říkal, no to

(01:22:35):
asi úplně jako pro nás není. A ale přijde mi, že to s těma
nastavením nějakejch hranic neboněčeho minimálně AA naopak
spousta zase těch lidí si všímám, nebo těch rodin s těma
dětma tady dělá to, že na všechno ne, ne, ne jo, hlavně
ne, tohle tam to nedělej, tady na to nešahej.
A to mi taky nepřijde jako úplněideální.

(01:22:56):
Ty vlastně tys to tak trochu jako řekl, že vlastně možná, i
když ne asi explicitně, že vlastně taková ta přirozená
zvědavost nebo zájem toho dítětezrovna přijde a vytáhne tam tu
hokejku nebo ten golfovej míček a jde si tamhle s tím hrát.
Chvíli tak možná, že to je takový, jako že nastavit nějaký
limity dát tomu příležitost. A když vidím, že někde něco ho

(01:23:16):
zajímá, tak to třeba podpořit. Tak no aby si neublížilo že jo,
takže tam ty limity budou chráněj AA tak dále víš ono jako
když se zamyslíte nad tím úplně na rovinu jako vemte si, že celý
život neboli ne život, ale filogenetickej vývoj člověka je
založenej vlastně na neustále o nějakých hranicích limitech.

(01:23:37):
Vždyť jako kdysi, když to vezmeme v době tady pračlověka
nejsem antropolog, ale no tak zase nás limitovala, příroda nás
limitovala, byla zima, bylo teplo, bylo to.
Já jsem musel, přece to není nejde žít bez limitů.
Jo, ty hranice pak přišlo. Co když to vemu nějak velmi
rychle a jenom přemýšlím. No pak přišly limity, jaký v

(01:23:59):
podobě náboženství přišly desatera že jo jo, takže tohle
nedělej, tam to nedělej tohle udělej tohle bla bla bla, takhle
se chovej. No a teďkon je doba, kdy
najednou mi ty limity vlastně jakoby hledáme dál, protože ty
přírodní už moc nerespektujeme. My už jablíčka trháme celý rok.
Když to přeženu, už to není o limitech že jabka se musíš o něj

(01:24:22):
starat. AV říjnu ti dají nějaký děkuju a
to samý VV jinejch věcech náboženství, že jo se říká, že
sociologický přízkumy říkají, žesoučasná doba se desaterem v
Čechách řídí údajně 5% lidí. Nevim, jo, to znamená každej
dvacátej, jestli je to tak není,nevím jak to jestli je to výzkum

(01:24:44):
relevantní. Ale pravda je ta že asi už jako
to desatero úplně, že by bylo něco, čeho by se člověk buď bál
a nebo s tím souzněl. Už úplně není.
No a já si myslím, že z toho důvodu je krize určitých hodnot
určitých limitů pravidel no a myteď nevíme jak s tím, protože ta

(01:25:04):
demokracie samozřejmě ta svobodazavání jako bezlimitností, že
jo, ale zase když budou úplně otevřený, tak si všimněte, že
svoboda bez limitu je destruktivní pro toho dotyčnýho.
Jo, to je ta svoboda v jídle. Pokud si nebudu dávat limity, no
tak nám bují obezita. Prostě to je blbost.
Ta svoboda musí implicitně ty limity obsahovat f ix šalda ve

(01:25:27):
30 letech mám dojem hezký fejeton o tom o svobodě, kdy
vlastně říká, že svoboda, která neobsahuje limity?
I proto nositele vlastně jako smrtelná jo, takže já jako
nevím, že se někdo baví vo tom, že limity jako ne ono na druhej

(01:25:48):
straně, i když říká, že ne, tak oni jsou i pro něj.
Jo, ty limity nám dává naše tělolimity prostě na limitech je
postavenej celej vesmír, takže na pravidlech na řádu že jo jo
takže. Já si myslím, že spíš se pojďme
bavit jaký a to teď tys to naznačil, že jo, když to dítě má
přirozenou touhu. Poznávání Ježíš tak honech, tak

(01:26:11):
se honech tady hrabat ať si vysype ten šuplík a prohlíží si
a poznává svět tady v kuchyni, že jo, kdy naše děti měly hrozně
rádi, prostě si v kuchyňské lince šuplík spodní a vyndavaly
sběračky. Ono to cinkalo, že jo a tak
dále, tak jediný, co jsem okamžitě vzal věci, který by se
rozbily porcelán, tak jsem uklidil, ale vařečky a já nevím,

(01:26:34):
co všechno a ty tak to z toho měli radost, příbory kovový.
Ne ostrý a takhle tak jo a to sikaždý musí stanovit, někdo
řekne, nedělej mi tu ten nepořádek zavře zabouchne šuplík
a běž si sednout v pohádce. No tak jako tak mu dát tablet a
kouká na pohádku AU, toho jí brambůrky, no tak každý to má

(01:26:54):
nějak jinak. A když se ptáš a všichni že jo,
rodiče si tím prošli, že hledajínejlepší možnou výchovu.
Já vždycky říkám těm rodičům, poslouchejte svoje srdce a je
to. 1 věc, 2. Věc a hlavně se shodněte.
To je nejhorší, jo, vy můžete mít jako názory takový či
makový, ale nejhorší je, když todítě nemá jednotnost.

(01:27:17):
V těch maminka dovolí tatínek nedovolí, proto je problém
střídavý péče mimo jiný v tom, že to dítě mění to prostředí i
těch zásad pravidel a limitů u maminky se chodí spát v 10 s
tabletem a může si dělat, co chci v pokojíčku.
U táty v půl 10 bez tabletu a musím si buď chvíli číst a nebo
spit. U táty chodím na tréninky

(01:27:39):
poctivě pravidelně konkrétní případ UU maminky, když řeknu,
že se mi nechce, tak tak nechoď.Jo a to je to, že pak to dítě
vlastně začne využívat to, co jepro něj nejprospěšnější a stává
se takovým jako využivatelem toho těch slabých míst.
A když oba 2 jsou jednotný. Tak to je potom pro to dítě.

(01:28:04):
Samozřejmě, no tady je zeď tečka.
Tady je chvíli zeď tady chvíli není, to není úplně úplně
správný, tak nakonec to by vám řekl asi sociologové, že mám
dojem, že 2. Největší příčinou rozvodu AV
partnerských jako nepohod a hádek je vlastně vztah k výchově

(01:28:25):
dítěte. To dává smysl s.
Penězům je jednička vztah k výchově dítěte dvojka, jednička
je samozřejmě nevěra, ale pak další rozpady.
Vztah k penězům 1 je rozhazovačnej, to je hamoun, ten
by to koupil ten v životě ne a výchova, já ti to říkal, to

(01:28:45):
nemá, nemá jakto, že to zase dělá.
Ty si to dovolila, nedovolila hrozně jako.
Problémová věc. A to dítě tam lítá k pingpongový
míček, že jo. Mně se včera kamarád ptal, on má
pětiletou holčičku a on je sportovec.
Celoživotní sportovec, jeho manželka, taky všechno jako
taková ta stabilní hezká rodina a ptal se mě, že když tě, když

(01:29:09):
věděl, že tě tady budeme mít, jak by jsi řešil situaci, že za
ním přišla ta má holka. A řekla mu, že nechce tentokrát
na trénink, kterej si jakoby vybrala a že to bylo poprvý
teďka. Nebo podruhé se mu to jako
stalo, že může, řekla tam, že nechce, a když ji tam poprvý
odvezl, tak vlastně věděl, že taholčička si to vlastně užila a

(01:29:29):
ona myslím, že to šlo o nějaký tancování nebo něco takového a
že jí to bavilo a že si myslí, že jakoby ten problém byl v tom,
že vlastně se jí tam jako jenom nechtělo jít, nebo nějak ta
cesta. A on přesně v tom konceptu
výchovy nevýchovy, tak je jako ještě přesně asi neví, jako
kterým tím směrem, kde je ta hranice.
Tak se ne ptát se tě zeptám, jestli jak bys to řešil, jako

(01:29:49):
jestli tu holčičku, má tam v uvozovkách nutit chodit.
Po nějakou dobu, nebo jestli má navnímat to, že tam opravdu už
nechce bejt a tudíž to řešit nějak jinak?
To myslím, že tam je otázka čas,že jo a důvody, proč jí to
přestává. Určitě bych si s ním o tom
povídal. A proč najednou?
Jako vždyť se ti tam minulej tejden líbilo, co se děje, pak
bych si dal s ní čas záleží pětiletá, tak ta v tom čase má

(01:30:13):
trošku ještě jako se neorientuje, to znamená jako.
Nás stresujou věci. Který maj v sobě jakoby takový 2
důležitý body. Nejvíc nás stresujou věci, který
obsahujou, že nevím, kdy to skončí, a 2 věc, když to nemám
vůbec pod kontrolou pro to. Covid byl pro společnost tak

(01:30:33):
strčující, protože nikdo nevěděl, kdy to skončí.
A my jsme to vůbec nevěděli a tápali jsme pod kontrolou válka
na Ukrajině. My nevíme, kdy to skončí a
tápeme, protože jako tady, kdo to má pod kontrolou, nemá, pod
co se bude dít. Proto tyhle aspekty, když tak,
že když je nějakej stresor, tak já říkám tyhle aspekty.
Vylučte, jak to vyloučíte? No nemůžu dát dítěti, že nevím,

(01:30:55):
choď tam ještě a uvidíme, ne pojď se domluvit, že do Vánoc
tam budeš chodit máme, potom si řeknu, mám 3 měsíce na to a mám
čas vytvořit podmínky, aby to znova zas, aby to naskočilo
znova. A co teda jaké podmínky, aby to
naskočilo znova ta holka musí začít zažít nějaký miniúspěch,
že jo, takže musím navodit běhemtoho, aby tam byl nějakej

(01:31:18):
miniúspěch, aby tam byla zpětná vazba vod, kolektivu, vod, vod,
trenéra a možná se jí tam zase začne líbit jo, nebo ten důvod,
že se jí tam nelíbí, může bejt vopravdu nemusí bejt ten sport
tam může být něco se stalo. Trenér příliš začal křičet.
Nějaká holčička, tam jí něco do ní šťouchá.

(01:31:38):
Že jo těch věcí je celá řada, ale tady je problém ty toho
blahobytu. A proto já říkám, že v tom
blahobytu je ten život možná vlastně paradoxně těžší.
A ten jevonc měl pravdu, že se umíme lépe orientovat v době
nedostatku než nadbytku, protožeona vzniká paralýza.
Těma možnostma, jestli mi rozumíte ona, kdyby ta to malý
dítě, když nemá jinou možnost, prostě jdeš 2 hodiny pěšky do

(01:32:02):
školy. Tak jdeš.
Já nemáš auto nemáš autobus? Tak to neřešíš, prostě jdu,
nechce se mi a ledu jo, a to bylo v těch himalájích, že
prostě od 10. Škola do 2 a 2 hodiny pěšky do
školy tak to nikdo neřeší. A teď si představte, že vy máte
jít pěšky 2 hodiny do školy, když tam stojí auto, tam jezdí

(01:32:23):
autobus, jezdí tam vlak no tak jako logika.
Věci je, že on je to vlastně teďtěžší, jo?
Limity v jídle si dávat, když tojídlo není, no to se dávají
dobře limity a limity. V jídle si dávat, kdy tady všude
praskaj stoly. A proto vlastně tou atributou v
současné době daleko větší sebeovládání.

(01:32:44):
Proto ty lidé, kteří říkají, že se dřív lidé lépe ovládali
sebeovládali. Já s tím moc nesouhlasím, oni se
musel, oni neměli volbu, to nenísebeovládání.
Když nemám volbu, oni to vydrželi a přežili.
To je pravda. Oni můžou říct to, kdyby si
tenkrát viděla, jak jsme neměli co jíst a museli jsme to, a to
ano, ale vy jste neměli co jíst.Já mám co jíst a nemám jíst.

(01:33:09):
Co je těžší? Takže tam se ta doba zlomila AV
tom je ten nadbytek, který vytváří.
Nakonec skončilo takovou paralýzu.
Proto paradoxně můžeme říct, že je daleko těžší teďkon vychovat.
Zdravého člověka, ať už z hlediska fyzicky.
Díky tomu tomu nadbytku jídla a psychicky AIZ hlediska

(01:33:32):
emocionálního že jo ale. To je přesně vidět i na tom
malém dítěti, že že jako zná si každej prostě ty děti, jak mají
teďka spoustu hraček, tak vlastně pak jako neví s čím si
hrát. Nakonec se rozkramařený úplně
všechno, že jo večer. A hraje se s vařečkou.
A hraje si se vším 10 minut, že jo a přesně a nakonec to skončí
u vařečky nebo u něčeho prostě, co zrovna objeví, že jo, ale to

(01:33:53):
jsme si právě taky teďko říkali,že už jako že ho hrozně baví
lego a takovýhle. Takže možná že to zredukujeme,
schováme všechno možný a nechámetam prostě 1 2 věci.
Limity. A nastavíme pak i nějaký
hranice? No.
Dokonce. Já jsem přesvědčený, že pro to
je hodně malý děti nejlepší tělocvičnou říkám pro sportovní.
Je les je příroda jo tam se i postulární svalstvo lezení po

(01:34:17):
stromech všechno jako jaký pak vyhřívaný haly, kde máte plochý
nohy na tom to bla blaku samozřejmě ale jo něco na tom
je. Proto si myslím, že my se musíme
vrátit k určitým věcem a já si myslím, že žádnýmu dítěti by
neškodilo, kdyby 1 v roce jelo na tejden pod stan s tátou a
zmokli. A zažili zimu a zažili hlad a

(01:34:40):
zažili vodu. Kde na vás vy jste z š jm
jezdili Vltavu prší ze shora voda ze zdola voda vypromáčený.
Teď jste neměli ty hezký barely a to takže ten batoh vám zmoknul
taky, takže vy jste rozbalovali mokrej stan tohle do dneška na
to vzpomíná. A vůbec si nemyslím, že to mě to
nějak traumatizovalo. Ne že jste to prožili a ten

(01:35:02):
prožitek vás obohacuje. Proto ten konfucius přece jí to
říká. Když něco vidíte, slyšíte,
nepamatujete si, vidíte, zapamatujete si, když něco
prožijete, tak teprve tomu rozumíte a my ty prožitky
odstraňujeme a chceme tomu rozumět a stávají se z nás
teoretici a těch teoretiků je tolik.

(01:35:22):
Že právě vy nevíte proto, že jste to neprožívali?
Neprožili. Jsme to ne.
Já nechci říct, že oni jo já ne a tím pádem vlastně jako tady
úplně nemáte ukázaná. Platí, že jo, no.
Jako roli ve výchově toho dítětepak vlastně.
Protože já, když jsem se teďka bavil se svojí babičkou, tak mi
vlastně došlo, že jsme se jako vněčem podobní, třeba jakou, jako

(01:35:46):
jakou roli hraje vlastně v tom ve výchově toho dítěte nějaký
jakoby rodinný a nebo mezigenerační jako animózy nebo
taková ta rodinná? Prostě historie.
Si myslím, že velkou a není to už jenom jako takový, že?
Se to jen tak plácne, ale novej obor on už není úplně novej, ale
přece jenom v Čechách možná není, tak je epigenetika.

(01:36:09):
AI ty genetika hovoří třeba o tom.
Že právě tahleta paměť, která je.
Je založena na tom, že třeba vaše životy teď co žijete,
ovlivňují vaše vnoučata, která ještě nejsou narozené.
To je epigenetika, to znamená vyto nemáte přímo v genech v dna,
proto je to epi genetika jo, takže potom ano, souhlasím, že

(01:36:34):
ta babička na vás musí mít a vy máte to štěstí, že ta prababička
nebo babička je ještě ve vašem relativně pozdním věku a že ji
ještě máte, tak vás ovlivňuje daleko víc a je to silnější to.
Je takový to, že z těch hlediskavlastností nevím, má něco v sobě
třeba negativního? A že já jako třicetiletej si

(01:36:56):
řeknu, tak tohle není něco, co chci jako posouvat dál, a tudíž
to končí ta vlastnost se mnou. Mám teda tu moc, já to udělám.
Ano ano. To jsou ty rodový studie podle
toho ano, vy máte moc zastavit, vás to může třeba, kdyby to byla
nějaká ošklivá věc, tak se častostává, že třeba toho člověka to
může dost. Jako chvíli bolet sílí to, může

(01:37:17):
se mu stát i něco jako zvláštního v životě.
On to nechápe, ale často se v těch rodových studiích přijde na
to, že prostě nese nějakej rodovej.
Určitou vlastnost a. Polerismus.
A on má a on má teď tu šanci. To změnit?
Jo, věřte, nevěřte, já nevím, jak to je, ale takhle se k tomu

(01:37:40):
často přistupuje. Jo, máte tam nějaký rodový?
Každý máme nějaký rodový, tam můžeme mít, bolavý místa a.
Jo někde praděda se choval ošklivě k ženám, jo a možná to
sem tam jako vyskočilo. I ve vás u vás.
A teď tady máš zrcadlo teď zrovna, pokud je k nějakýmu

(01:38:01):
terapeutovi, tak je schopen ti. Tohle třeba říct je konstelace a
tak dále, no. To je často lékař, vždycky co
slyším ty příběhy, tak vždycky táta něco řekne.
No můj táta se nevím, neuměl mi říct, že že mě má rád, že jo,
tak já přesně budu dělat přesnejopak.
Budu to dětem furt říkat, že jo,a zase zapomene třeba na něco

(01:38:22):
jinýho zapomene jim říct, že já nevím, že je na ni pyšnej, nebo
prostě pochválit, nebo něco to je 1 a ty a teď zase ten další
si uvědomí, jo, tak to tak takhle, tak já to budu zas dělat
jinak, že jo, ale. Podle mě to je furt takovej jako
nekonečnej příběh, že vždycky, jako se na něco zaměříš a pak
jako zapomeneš možná na něco trošku jinýho, že to je takový
jako trošku, jak je to třeba v případě, kdy, kdy jsou

(01:38:44):
sourozenci, že to je taky jako často vidět.
Neříkám, že zrovna jako v našem případě, ale často je vědět
prostě, že když se narodí, potomten ten ten mladší, ten řekněme
novej prvek v tý rodině, tak tenstarší třeba může žárlit, že
maminka zrovna teď se věnuje tomu mladšímu.
A pak se to jako nese celým životem třeba.
Počkej a ještě případ dvojčat toje taky.

(01:39:05):
Prdel nebo dvojčat. No a jednovaječných to je to
právě že jednovaječní mají to stoprocentně stejný DNAA oni
jsou jiný. Nemyslím vzhledem jo, ale třeba
máte jednovaječný dvojčata hodněže 1 je leváka pravák jo v
tenise to je úplně že jo holky plíškovic nakonec jo Kristýna
levačka kája pravačka. Jo bránové tenisti debili ti

(01:39:31):
nejlepší světla, jo pravá klivá.Tak, ale na to vám jako
porodníci docela jako říkají racionální jako odpověď, jestli
je to pravda. Nevím, že jak jsou v tom.
V tý v tom? V tý děloze tak v tom
prenatálním vývoji, tak oni jsouramínkama vedle sebe.

(01:39:52):
To znamená 1 ruka se vlastně v tý placeňtě hýbe daleko méně než
ta 2. No a logicky, když jsme
ramínkama u sebe, tak jsou to vždycky ty protichu.
Je to teorie, nemám na to žádný.Ne, tak mě to zaujalo, když mě
to pan profesor řekl, tak jsem říkal, jo, to je dobrý a začal
jsem si toho všímat a pak jsem našel dvojčata, který to
nefunguje a on povídá, no, to byl ale opačně.

(01:40:13):
Ten měl hlavičku nahoře a ten měl hlavičku dole, víš?
Takže oni jeli ty jo. Takže zase jsem.
Odešel a. Ale byl jsem rád, že mám
odpověď, ale jestli to je pravda, nevím, ale tady jsou
pozor. Todleto buďme upřímní, my to ne.
My nevíme vůbec psychologie neví, tady jsou nějaký teorie,
že temperament je vrozenej charakter, je získanej

(01:40:35):
temperament, je jo extrovert, introvert a tak dále.
To je vrozený a charakter je získanej, ale už to zase
neplatí, už je to zase jinak. My nevíme jo a pravda je, že se
dělalo plno studií oni ty studietys to řek dobře oni ty
longitudiální to jsou ty dlouhodobý studie, těch je těch

(01:40:58):
ta teď probíhá 1 na novým zélandě, protože je to ostrovní
země, kde se vlastně před x letyuž je to fakt snad od 80 letech
začalo x rodin. Nechci být, ale myslím, že to
řeknu dobře, že to bylo asi 250 rodin.
Kteří měli malinký dítě, respektive před porodem, se

(01:41:18):
začli sledovat a ty se sledujou do teďka jo, a ono se vlastně
sleduje na to, jako jak se s tímdítětem nebo nikdo do toho
nezasahoval, ale sledujou se a jak se jo rozvedli, se rodiče
nerozvedli, byly na škole, nebyli na škole, jaký vztah mají
k dodržování pravidel, pokuty dostávali, nedostávali, to

(01:41:40):
znamená, ta studie ještě probíhá.
Samozřejmě ty výsledky nějaký prosakujou, takže je hrozně
těžce to měří. A jako že charakter by měl být
na bázi podmínek, v čem žijeme atemperament jo, ale jsou to
zajímavá studie. Já jsem ani nevěděl, že existuje
takovej obor. Zabývá se vlastně tímhletím

(01:42:03):
prostředím a výchovou zvířat v živočišné říši a. 1 1 Angličan
já si možná vzpomenu na jeho jméno udělal famózní.
Famózní výzkum on ten výzkum vždycky, když je něco
jednoduchého, tak jako je to to nej jo.
On si uvědomil, že když se rodili mu v laboratoři.

(01:42:27):
Krysy laboratorní tak si uvědomil, že jsou určitý matky,
který ty mláďátka jakoby volizujou oprašujou čistí.
On si vyloženě je nazval lízací matky a pak byly matky, který
vyvrhly ty mláďata. A ve svý podstatě vodě téměř
nepečovaly a on si řekl, sakra, je to genama, nebo je to?

(01:42:51):
No a on udělal geniální věc, on vlastně matka lízací a jejich
mláďata vzal a dal tý matce, která se o ty mláďata tolik
nestará. A ty mláďata od tý matky, která
se o ty myši stará vo ty krysy, dal tý matce lízací.
Čekal na další generaci myši kris.

(01:43:14):
Jestli teda se ty myši ty krysy stanou těm a lízacíma, přestože
se narodily nelízacím matce, to je chaos.
Že jo, nebo jestli se stanou ty lízací mláďátka těma ošklivejma
maminkama. Pokud se daj pod tu ošklivou
maminku. Jako jestli bude mít teda vliv

(01:43:35):
genetika versus. I kola prostředí říká se tomu
behaviorální a behaviorismus je psychologickej směr zabývající
se chováním člověka a já jsem nevěděl, že behaviorální jako
biologie, která se zabývá chováním zvířat.
Todleto na to sem narazil a mám dojem, že Cyril hash vo tom
krásně mluví nebo píše někde a. Představte si, že tomu jasně

(01:43:59):
jasně závěr, že ty následující, když se staly tyhlety miminka
těma rodičema, tak se chovali podle toho, v jakém prostředí
vyrůstali a ne podle toho, od jaký maminky byly.
Naopak, ale buďme upřímní. Vezmeš si v kojeňáku miminko.

(01:44:23):
A teď to musím říct třeba romskýho původu do 14, 15 let je
úžasný. Vyrůstá, dokonce se sourozencem
v tý rodině. To je konkrétní příklad AV 16 v
17 začalo stejně utíkat z domova, nevracelo se domů,
přivedli ho policajti a ty rodiče byli totálně nešťastný a

(01:44:48):
pak zase to někde bylo jinak. Proto, jako si říkám, tak
nevstupuje do toho ještě nějakejosud.
Nevstupuje do toho ještě nějaká reinkarnace, naši minulý životy,
sólo životy, takže my tomu fakt nerozumíme.
Proto v tomhle dělat závěry jo, aby tady nevyznělo, že si

(01:45:08):
neberte děti v kojeňáku, nebo neberte samozřejmě čím mladší to
dítě si vezmete, tím víc, co můžete o to je logický, ale
jestli ho můžu ovlivnit, opravduse vším všudy.
Do všeho to nikdo opravdu dodneška neví.
Taky nikdo neví proč nějakým lidem se narodí člověk, který je
schopnej být z rudou, že jo zabije x lidí a tak dále.

(01:45:30):
Ze vzdělaný rodiny a já nevím. Měl téměř všechno a podívej se,
jak se blablabla. Takže tyhlety anomálie prostě
jsou a ne vždycky na to máme jako racionální rozumný
vysvětlení. Já jsem měl teďka takovej
zážitek. Já žiju v horách a pracoval jsem

(01:45:51):
tam na počítači asi 1 polovinu dne a člověk prostě přijde do
styku se zprávama, tak si něco přečte, že jo a teď už má najetý
ty svoje programy a hned si řekne jo, jo dobrý, tak tohle by
byl můj názor. Prostě, kdybych jako pracoval na
počítači, nebo žil v tom prostředí, kde se odehrává tohle
ta realita? A já jsem pak, protože začal
bejt venku hezky, tak jsem zaklapnul počítač.

(01:46:12):
Šel jsem dělat něco na zahradu. A vlastně žil jsem jako 2.
Část toho dne. Měl jsem jako jinou realitu a
pak jsem večer si říkal, ty voleto je, to je vlastně zajímavý,
že kdybych jako protáhnul ten svůj život jako ten ranní třeba
o 10 let, tak bych byl asi takovejhle.
Měl bych asi takovýhle názory, takhle bych se asi jako jednal a
kdybych zase naopak protáhnul tuodpolední činu od těch 10 let,

(01:46:33):
tak bych byl zase takovejhle a měl bych takovejhle názor a tak
dál. A tehdy mi došlo, že vlastně,
když jako člověk se jako. Uzavře do tý jedný věci tak
vlastně takovej jako. Pak vlastně jako bude takový
bude mít názory a vlastně nebudek sobě pouštět ty ty 2 věci, že
jo, a to jsem si říkal, ty jo, ale to je pak jako u mě, je to
jako dobrý, tak já si to asi dokážu uvědomit AA třeba s tím i

(01:46:54):
nějak jako plus mínus autobus jako pracovat ty ale u těch dětí
to musí být taky jako vlastně těžký, když to dítě vlastně bude
zavřený třeba jenom v nějaký jako rodině, nebo v nějakým jako
úzkým kruhu a nebude mít jako styk.
SS jinými názory s jinými podněty.
No co na to studie taky takovýhle nějaký nebo?
Značně to těch podmínkách neskutečně ovlivňují, jako když

(01:47:17):
jsou tak ty ty vlčí děti, že jo,co se jako našly, jo, do té jsou
děti, který prostě třeba někde zabloudili ve 3 4 letech, nebo
dokonce dřív a žili 5 6 let v lese v džungli v přírodě
zvířatama že jo, jo, takhle já si pamatuju, byla 1 holčička v
opařanech na psychiatrii. Nevím vůbec, jestli asi už

(01:47:41):
nežije. A jak to dopadlo?
Ale když jsme, když jsem studoval sociálně právní
nástavbu, tak jsme tam byli na exkurzi a tam byl pacient,
protože to je psychiatrická léčebna, kterýho nám ukazovali.
Ten byl zavřenej v kleci, takovýty provazový kleci tenkrát, že
jo, to ještě ty klece. Bohužel jako v těch blázincích

(01:48:02):
byly, protože jsme v nějakém řeknu vám to dost přesně 79, 80
roce. A my jsme tam byli na ty exkurze
a tak nás tam prováděli do dneška.
Z toho mám docela jako takový nepříjemný pocit.
Tam byla holčička, kterou nám říkali, že objevili přivázanou
na Šumavě u nějakých dementních rodičů, objevili přivázanou z

(01:48:27):
kozou v chlívku. Folkárně měla v 6.
Letech ta holka neuměla mluvit chodila po 4 a já jí viděl v
době, kdy bylo 17, nemluvila. Vydávala zvuky a jediný, co ji
naučili vlastně jako dobře jíst žicí jenom žicí jo, chodila

(01:48:53):
přihrbeně chodila špičkama jako koza.
Takhle na že patu měla nad zemí.Byla to lidská bytost, že jo jo,
proto vlastně mauglí a tyhle ty věci jako ty pohádky údajně těch
pak byly ty 2 bratři ne co je našli v Indii našli někde

(01:49:13):
dřevorubci jako 7 osmiletý děti.Tak chtěl právě zmínit, takže já
už si nevybavuju ten příběh přesně já vím, že že byly 2 no.
V čem je ten příběh teda? No snažil dřevorubci našli malý
2 děti, 6 sedmiletý nějak tak oni ani nevěděli přesně, když
káceli džungli v Indii a byli tonějaký odložený děti, který

(01:49:34):
prostě tam žily se zvířatama. Jestli je to ani nikdo neví,
jestli oni říkaj, že vlci nenaučili je mu, pak je dali do
cirkusu, že jo, takový ty blbosti s nima dělali brzy
zemřeli no. Nedovedli se etablovat do života
už vůbec? No ale je zajímavý a já mám
pocit, že jsem to uslyšel u tebeIV nějakém jako rozhovoru, že
jsi trávil čas v okolo pralesa. Dost často se dost často si teda

(01:50:00):
jako googlujeme to, jak vypadá vlastně lidská noha člověka,
který žije v pralese, že má ty prsty prostě na noze, jak jak
jak na ruce zažils něco takovýhopodobného nebo nebo je to jenom
jako snímek na internetu. Nezažil a my nevím.
Pokud si pamatuju indiány s kterýma jsme chodili a já jsem

(01:50:20):
taky se snažil chodit bosé a vydržel jsem to asi 3 dny, to je
1 den to jde pak jako a začne tojako je to podrážděný.
Prostě pak na to člověk není zvyklý, nemá to ztvrdlý tak jako
ten 3 den jsem si ho obul takovýsandálky, ale ty borci tam
chodili, ale že by měli změnu nana prstech?

(01:50:40):
Já jsem ji nezaznamenal, ale v čem jeli změnu?
Teda o čem měli tu podrážku na na spodku nohy?
No. Jamie tordou.
To jako oni tam běhali. My jsme prostě normálně na
férovku džunglí jako tam s mačetou.
To znamená ani nevíte do čeho šlápnete, kam šlápnete vůbec.
Jo, takže nějaký tarantule a hadi a plaza a nějaký jako tam

(01:51:03):
pichlavý věci, na který tam no to na to jsou zvyklí no ale ty
prsty, že by tam zrovna tohle tojsem ještě.
Neslyšel ne to je to je jenom tam, kde já nevím, někdy asi
hodně prší nebo tak a je tam taková ta jílovitá půda, že mezi
těma prstama se to tak jako to amají pak takový jako roztáhlý.
No je, to je to podle mě to, jakje ten koncept barefoo, to to

(01:51:23):
chce vlastně jako rozsáhlý, že jo.
Mezi tímhle prsty najednou jak na rukou.
No dobře, no. A kde kde jsi teda byl?
Nebo v goatemale v pralese v belize Mexiku v himaláje hodně
srí lanka. A ty jsi zmiňoval nějaký
indiány? Ty jsi tam jako byl koukat jak
žijou nebo nebo z jakého důvodu já jsem.

(01:51:45):
Já jsem tam měl průvodce 1 jediného.
Jsem našel si kluka v Mexiku, kterej mě proved právě jednak
Mexiko. Ty ruiny, co jsou pro takhle, mi
to tam říkali. Jo ty, co vystavujou turistům,
tak je údajně 5%. Ty ty pravý ruiny.
Když chcete, tak musíte do pralesa tam nevedou cesty.

(01:52:08):
Samozřejmě tam se turisté nevodía hlavně je to zarostlý ještě
těma. No AK tomu já jsem k tomu chtěl
a on mě k tomu veta, tam musí šít prostě chvíli lodí.
Pak už na oslovy a pak tě předá indiánům, který tam žijou a ty
tam s nimi žiješ. Takže šamanovi nebo tomu
náčelníkovi to mě na brífova, comám vzít?

(01:52:31):
Jo, takže nůž vem pěknej, kterejmu budeš věnovat korálky
skleněný nějaký opravdu takhle až a vy požádáš, jestli tam s
nima můžeš prostě určitej čas pobýt, jo, jakmile chvíle.
Jako tam nějaký dohadování, pak teda tě přijali.
No dostal, dostal si normálně ten stan jejich to není stan že

(01:52:54):
jo, ale to je to chatrč taková no a tam si s nimi prostě jako v
obýval, takže jsem chodil s nimana lov do cinutu se koupat s
dětma jsem se podíval, jak si hrajou mě zajímá, takže třeba
úžasnej poznatek pro mě byl. Já jsem, já jsem ranní ptáček,
že jsem tam nějak vstal. Se sluncem tam nějak svítalo

(01:53:16):
kolem tý půl 6 5 tropy že jo? A jdu ven jako před tu chýši a
teď tam vidím malý dítě prostě já bych se čtyřletý o těch na
těch liánách jo, co jako tady 15m najednou ve vejšce.
Tam jsem se bál, aby nespadlo, že jo, vždyť tam to, no pak ta

(01:53:38):
holčička viděla to holčička. Očividně tak to jako viděla, že
jí pozoruju, tak se začal, trošku mi připadal předvádět
jako dítě, tak mi nám ukazovala,co v tom vzduchu jo z jedný
lijány, ty vás jsem se bát. Cirkusačka nebo co?
Tohle to byly neskutečný sportovní výkony.
Jsou to malý dítě, pak slezlo dolů tak jako já jsem jsem si

(01:53:58):
neuměli dorozumívat, že jo. Neuměli jsme se navzájem, ale
přesto jsme si jako takhle, no tak jsem jí taky věnoval nějakej
dárek. To byla taková úžasnej, zajímavý
jako z pohybovýho hlediska si nedovedu představit, že by
čtyrletý evropský dítě něco takovýho, co ta holka tam
předváděla. Vůbec to bylo neskutečný, takže

(01:54:20):
zase ty podmínky vedou k tomu, že pro mě je to asi tam je zcela
přirozený. No ta.
Výchova, tam byly tam nějaký poznatky nějaký rozdíly?
Co jsi viděl? Tam byly výchova takový tam se
to v tý výchově jakoby trošku mipřipadá, že se tam jako
potřebuješ. To znamená ty ty povinnosti tam
nějak jsou předem daný jo, kdo se stará o ten oheň, kdo jde na

(01:54:41):
to dřevo, a to prostě v tom vyrůstáš.
A ty nějak tu povinnost? Prostě v určitým věku dostaneš,
tak nediskutuješ, tak to prostě děláš.
Jo, takže tam se navzájem potřebujem a ta potřebnost
vzájemná. To je to, co stmeluje ten kmen
to stmeluje tu rodinu to bylo nakonec IV 1 republice.
Jo, kdy my jsme, když se nad tímzamyslíš jako lidstvo, my jsme

(01:55:01):
se prostě daleko víc potřebovali.
Ta rodina, jo ty ty děti byly nutný, že tu krávu támhle
odvezli na pastvu, že tam sní chvíli byly, že pak ji zahnaly
zpátky, táta zase chodil do fabriky vydělat nějakou kačku,
máma byla nutná v tom, že se starala o další 2 děti a.
Že se starala o to, ale 1 bez druhýho by vlastně jako to moc

(01:55:22):
nešlo a to vlastně ta soudržnostzase byla z tohohle hlediska
buďme upřímný snazší pro tu rozvodovost třeba v tý době jako
moc nebyla a nemůžeme říct, že ty lidé aspoň co mi říkala
babička, že by se měli víc rádi mezi sebou, ne tam byly bitvy,
manžel chodil opilej, že jo furtnějakej z hospody, ale oni se

(01:55:42):
potřebovali. Jo dneska trošku nějaký pohádání
každej má svůj byt. Garsonku někdo má 4 5 jo tak
jako co ty mi nevyhovuješ vlak nazdar kufr vezme a jde jinam,
že jo to prostě nešlo. No a je otázka kdyby to šlo
jestli ta rozvodovost už by tenkrát nebyla vysoká já nevím
jo a proto vlastně teďkon ten směr takový, že ty lidé ani ty
svazky uzavírat nechtějí. Jo a já si myslím, že 1 z důvodů

(01:56:06):
sociologicky je ten, že prostě my si nepotřebujeme.
Nad tím jsem přemýšlel minule, když jsme natáčeli podcast,
jestli se na toho Pavla, na tohoPavla morrice jsme tady měli
před jeho. Tak jestli se ho na to nezeptat,
protože kolem sebe a nakonec jsem to tady neudělal, nějak
přešlo řeč na něco jiného, ale ikolem sebe vidím jako víc.

(01:56:28):
Lidí, který vlastně už mají třeba jako několik dětí a nikdy
se nevzali a asi to jako ani nevim, jako proč a jako přijde
mi to zvláštní. Já si dycky jako představuju a
že za nima přijde ten to pětiletý dítě.
A ta ti, proč se maminka jmenujejinak a takovýho AA vlastně my
to jako. Nevím nějak, jako je to nějaká
věc, která prostě nevím proč, ale nějak jí nerozumím prostě jo

(01:56:49):
a vždycky mě jako zajímalo, pročto tak někdo má, jestli se jako
bojí nějakýho závazku, nebo. Do tak důvod může být, že třeba
vyrůstal sám v neplný rodině. Jo, takže ono to ty jsi vyrůstal
v rodině, která by měla nějaké parametry a měla tak ti to
připadá absurdní mě taky jo, já si myslím, že prostě rodina je
něco prostě fajn, když to řeknu jednoduše, ale.

(01:57:12):
Znám lidi. A vím o nich a jsou to třeba i
můj kamarád, který říká proč? Já nechci děti a proč mám mít
nějakou ženu? Vždyť jako s prominutím, vždyť
to neberte, no tak jako on má dost peněz.
Takový na mě chodí ráno v 8. Ukrajinka, tam je vyvenčí psa
vypere mi ustele mi udělá mi všechno v bytě navaří mi, no já

(01:57:35):
přijdu z posilovny ve 12 tam jídlo to ví tohle, ona se mi
zeptá, jestli ještě něco potřebuje a mám vyžáhleno mám
tohle dobře děkuju, přijďte zejtra.
Co jste vyvenčila? Jo jo dobrý.
Přijet na dovolenou? No tak teď se budete plno lidí
třeba divit, ale nebo divit budupodrážděný, ale já říkám realitu

(01:57:57):
a nechci jít dělat hezčí no, takmám 10 čísel ty holky, vždycky
nějaká pojede. No a ono je fajn, když po 1 jede
ta a podruhé jede jiná a ono víšco mě to nějak tak jako a já
jako se k nim chovám hezky všechno ale nechci, nechci bejt
já chci chodit synago kdy chci je to na 1 silni trošku
selfiech, na druhej straně je tolepší takhle, když to dítě do

(01:58:18):
tejdle prostředí nemá jo a žije si tento život a jestli to někdo
s ním, tak já neříkám, že to je lepší.
Já nejsem vůbec hotový, abych tohodnotil, jestli je to lepší
nebo horší jo. Ale je fakt, že je zajímavý, že
on dojem, že to bylo v roce. Ty statistiky.
Teprve teď se dodělali, že to je22, že poprvé se stalo to, že

(01:58:39):
ani na 1 ženu do pětatřiceti letuž není 1 dítě.
Ještě 1 teď nerozumím. Ani na ani i když vezmeš ženy v
české republice do pětatřiceti let a počet narozených dětí, tak
už se nenarodilo ani 1 dítě pro 1.
Dítě. Moje nižší než. 1 0,9 něco.
A replacement je myslím 2,121, že jo replace musí být víc jak 2

(01:59:03):
že jo? A 2 věc je, že zajímavá taky, že
poslední a to už je 3 4 roky tendence od covidu, že se rodí
méně dětí než umírá lidí. Takže my vlastně, když to
řekneme ošklivě češi vymíraj. A, tak to jsou prakticky všechny
státy v Evropě. No ty vyspělejší vyspělí no.

(01:59:23):
126000 nás potom kolem 120000 nás ročně umírá a narodilo se v
tý době Monde že. To je 23 číslo.
Se nahodilo pod 100000 dětí, takže jako je to už to to klesá
jako dost. Já si pamatuju VV před covidem
to bylo 120 626 even. Tak to asi možná taky i daný tím

(01:59:49):
to je, protože tím, že to je vlastně jako ve všech těch
vyspělých zemích jakoby, který jsou na nějaký jako ekonomický
úrovni a maj ty výdobytky ty lyže to je všechno snadný.
Vobjednaj si jídlo, kde chceš, že jo, máš ho dostatek.
Tak jestli todlencto nějakým způsobem neovlivňuje ta ta ta
vlastně ta ta bezlimitnost, jestli neovlivňuje to, že si

(02:00:09):
potom můžeme dělat tyhlety rozhodnutí?
1 z věcí je 2. Z věcí je určitá sobeckost ne
jako, protože nechceme se omezovat.
Nechci ztratit svobodu. To dítě svobodu a to dítě.
Buďme upřímný, to je závazek, toje omezení, když to takhle
vezmu. Ale pokud ho chci z lásky, tak
to omezení není. Ale pokud ho chci jenom jako

(02:00:31):
pragmaticky, že bych měl mít dítě.
Tak je to 4 5 let omezení 1 typupak je to jiný omezení, pak jsou
to starosti jiný dítě je z tohohle hlediska.
A ono, když vyrůstáš v rodině nebo v prostředí, kde prostě to
dítě překáží. Neustále to slyšíš.
No tak pak si asi řekneš, tak tohle nechci.

(02:00:51):
Úplně stejné, když vyrůstáš v prostředí, kde se rodiče jenom
hádali, pak řekneš, tak si řekneš ty, jo, tak to dá se
ženit nebudu. Jo, takže je to o tom jak to
jsou ty podmínky, o kterých my mluvíme, že si je přestáváme
hlídat, ale na druhej straně znova opakuju?
Neřekl bych, že ty dřívější časybyly jako podmínkama lepší, byly

(02:01:12):
jiný a 1. Z těch, že byly jiný, bylo, že
ty lidé jako ty vazby těch lidí mezi sebou byli přirozeně jako z
částečně povinností nutností a. Třeba i určitým takovým etickým,
protože žena, která se rozvedla,byla jako že jo.
To jako není normální, jako jakonebylo normální, když
třicetiletá neměla ještě chlapa,že?

(02:01:33):
Jo, to jako jsou 20, je to spíš dítě?
Ne, už vůbec no. A teď v pětatřiceti mají holky 1
dítě úplně běžně, že? Jo, máš čas ještě.
To nám říkali náš táta. No že, když si myslím, že když
jsme se ho ptali, jako proč mě lidi dřív, že jo, prostě ty naši
rodiče, ta jejich generace, pročměli děti prostě ve 20
jednadvaceti, tak právě říkal v pětadvaceti.

(02:01:54):
Když už jste neměli dítě, tak užjste byli divný jako jo, protože
to mělo prostě všichni. Že jo a ten sociální systém a do
toho nutil jo, protože. Půjčky novomanželský, že jo byty
pračky byly zadarmo, když jako to je tak.
Takovýhle kraviny vám, jako kdyžjste měli rodinu, založili tak
to. No a.
Jaký byly ty rodiny, když se, když se vrátím k tomu pralesu

(02:02:15):
tam, jaký byly ty vazby mezi nimi?
A bylo to víc to, co jsi teďka popisoval, nebo?
Ne to byla spíš taková kmenová společnost jako tam si všichni
pomáhali se vším se sexem. Nevim, to nevím, ale jako co se
týče třeba děti, tam jsem ani nepoznal ke komu patří jako to
dítě. Jo, všichni se o ně starali.
Všichni o ně pečovali. Jako kmene to dítě.

(02:02:37):
Jo ty děti mezi sebou, a to samý, že by tam byly nějaký 2
maminky, který by se jako za sebe poštěkaly, že jejich děti
se popraly nebo něco, co jsem tam nějak nezaznamenal tyhle
věci. A že se tam po zatahali za vlasy
děti a to jsem pozoroval. To jsem viděl, ale někdo to
nevstupoval. Oni to nechali být jo ten brečel
ten 1 a on se tak furt smáli, oni se furt jako takhle usmí,

(02:02:59):
oni to berou jako škál kočkování, škádlení, zvířátka.
Vždyť jako lvíčata se taky jo posobě jdou.
No nebo. Tak jako že ty podmínky, ale mě
tam fascinovali svoje zajímavý věci, že když vidím tady ten
pseudooheň, tak oni. Vždyť to prozradil.
Pardon to. Hřeje furt.

(02:03:23):
Tak. Oni tam bylo třeba to, že takle
my bysme si představili, že že jsme v tý jejich chýši a
veprostřed ohniště a ty děti se batolily jako kolem si tam hrály
a já měl furt tendenci zachraňovat.
Jo, že zakopnou, že spadnou o to, že nám všichni nikdo nic a

(02:03:45):
nikdy jsem to neviděl, že by to dítě třeba do toho spadlo.
A to fakticky jako pozor. To roční pro 2 a půl.
Takovýhle a strkali dost kolem. Chápete to tady u nás 5m od ohně
a tady je plot a nechoď jo. Nebo u tý u těch řek tam,
protože ty osady bývají vždycky ú řek.
To je řeka, slouží jako ke všemuhygiena nádobí.

(02:04:08):
Všechno toaleta tak. Oni si hráli ty děti třeba jako
metra a půl od toho veletoku si tam jako hráli a nikdo je nějak
nehlídal jo. U nás tady že jo ty bazény na
zahradě AA všichni to zámky a všechno.
No paradoxně máme nejvíc dětí utopenejch v bazénech že jo a

(02:04:32):
teď já nevím, jestli jako ty děti se tam netopěj a nebo
jestli v tom prostředí, kdy vyrůstáš takhle jako tak máš
nějakej přirozenej respekt a víš, že nemáš, nebo jestli do
určitýho věku prostě zajímavý věci?
1 z věcí, kterou ty jsi říkal, že vlastně to dítě, když je v tý
kuchyni, nebo to a. A je tam jako v bezpečným

(02:04:53):
prostředí a zkoumá tam je zvědavý a tak, tak já si vlastně
jako říkám, jestli to jako chápubezpečný, že chceš, aby
objevovalo svět a nějak jako se při tom nezabilo na 2 stranu ono
občas v něčem přece jako je výchovně dobrý se trošku zranit
nebo se trošku bouchnout, šárlit, spálit v uvozovkách
přesně a vlastně nevím do jaký míry to je jako.

(02:05:18):
Chceš samozřejmě aby jako nechceš mi s dítětem mrzáka, že?
Ale, ale do jaký míry to může prostě hrát roli třeba v nějakým
kmeni nebo jak to dělali dřív, že jo nevim.
Možná, že dřív těch dětí dělali prostě víc.
To je jak že jo, kolik mělo? Dětí Marie Tereze je 16.
Markus aurelius intelky 11 nedožilo se.
A nedokážu přesně, že jo. Takhle to jako nechci, aby to

(02:05:38):
vypadalo jak někdo tady prosazuje tuhle výchovu, že jo
my nevíme kolik tam skončí v tomveletoku těch dětí a oni je
večer spočítaj, že 2 nejsou, takjdeme spát no.
To to nevím to takhle jako jo, ale myslím si, že tam musí
docházet k takovýmhle a to je ale zas ten problém, kterej je
to příliš velký pečovatelství. Já to přeženu úplně do jinýho,

(02:06:01):
že tady nějaký dítě spadne ze stromu AA zlomí si nohu, tak mi
zakážeme lézt všem dětem na stromy, víš to je a pak pečujem
nebo přechody, kdy tady jako na silnicích ty jo ráno před
školou. Do 15 let vlastně ti tam
blokujou no a. Pak si zjistí, že máme nejvíc
dětí. Přejetejch na přechodech,

(02:06:23):
protože když tam najednou ten policajt není, tak oni spolíhaj
už na tu ochranu k tomu ty mobily, že jo, když vono je to
zase my, pojďme hledat tu míru tu harmonii tu jo, ale když se
ten limit naučí, tak to pusťme, to znamená, když už se naučí
chodit přes tu silnici. Tak je otázka, jestli by tam ten
policajt měl bejt dál. To je ten problém, jako že jako

(02:06:46):
my tohle. A já to mám stejně, já sedím
prostě v obýváku u jídelního stolu jím nebo něco dělám, ale i
tam prostě skáče po gauči, nebo tam má takovej jako houpací to
tak, tak se to do toho. Skáče si vždycky říkám, ty vole
co, co tam zas dělá za kotoule, ne prostě a sem jako permanentně
v takovym tom, že abych okamžitěvyrazil, že jo.

(02:07:06):
Ale teď se teda teď sem třeba sundal, co jsme měli ohrádku
kolem krbu prostě a nevím, jestli ji tam znova dám jo.
Jako zas aby nelítal nebo přes zapomen nevím ty jo je to takový
že? Jo, ale tak kdyby to skončilo
tím, že se spálí prstíky, tak jeto ještě jako možná dobrá škola
do života. Jo, když to skončí tím, že by
tam pad zádíčkama, tak je problém, proto vlastně to je.

(02:07:28):
Těžký, hrozně těžký. Já si jenom prostě pamatuju, že
já nevím, kolik mi bylo možná 5 6 AA lítali jsme celý ten celý
odpoledne jsme byli před paneláky, hráli jsme si s
děckama a táta v 7 zapískal. To jsem věděl, že mám jít domů.
AA taky jsem přišel domů, byl jsem po stromě, zůstal mi v ruce
věcech, tak jsem si pích podvokoprostě a takový prostě jsem

(02:07:49):
přišel. Měl jsem bouli nebo něco.
Prostě z modřiny a. Furtmodřenej, ale tak nějak jako
k tomu patřilo. No jako nevím, tak to podle mě
dělali dřív všichni ne, skoro bych řekl.
Tak připadá, že jako bez toho zranění jako vyražené zuby, že
jo a stehů na obličeji tohle? No, ale zase jsme třeba dělali,
že od 6 od 7 let jsme na junáku sekali dříví, že jo.

(02:08:10):
Vozit se kirku nemůžeš dát ani 15 letýmu, protože se bojí, že
by si ten úsek něco nebo někomu něco že jo a.
Pak už to nemůžeš dát ani třicetiletýmu, protože by to
přesně tak dopadlo. No 10 letech na táboře nám dali
sekeru a řekli támhle. Jestli uděláte oheň, támhle si
poražte ten strom, že? Pamatuješ jsme to tam tenkrát
táhli jo je to tak. No jako možná, že v něčem to je

(02:08:31):
přehraný. A když to jsou zase ty jako jo,
to se dává prostor hrozně moc těm lidem, který mají jako
takový zvláštní názory, až jako bych řekl patologický, kdy
prostě se řeší tady maminka, která si stěžovala na pana
učitele, že? Prostě jako podává stížno
dokonce až na ministerstvo to došlo.

(02:08:52):
Já jí mám ofocenou tu stížnost. Že to takhle zaujala.
No já píšu na tu knihu víš? AAA ta stížnost zní v tom to je
asi v tomto znění, že si stěžujena pana tělocvikáře, že je její
syn chodí po tělesný výchově domu zpocenej.

(02:09:12):
To je super, to je pecka. Ne jo, nebo že si stěžuje na
trenéra jinej tatínek? Tyhle sbírám na tom je ta
knihovna bude trošku jako provokativně sarkastická.
Vyhodil holčinu z tréninku, protože ona přišla do kabiny,

(02:09:33):
nepozdravila jo basket nebo házená a taky tak jí poslal
zpátky. Přijď znova.
Jo, ona moc dobře věděla, co po ní chce, aby on ona provokativně
ze žvejkačkou. Zase přišla, postavila se,
koukala mu do očí, ale nepozdravila.
Jo, tak ono z těch taky, tak ještě to zkus 1.
Běž všichni věděli holky, co má udělat.

(02:09:53):
Ona to věděla taky. Když šla to tak, on jí vyhodil z
tréninku a řekl, až se naučí zdravit, tak choď běž dneska
nebudeš na to vyhodili táta celej brunátnej právník přišel,
že si to s ním vyřídí a tak dále, a napsal normálně na klub
stížnost, aby si ten pan trenér uvědomil, že slovo trenér je od
slova trénoval. A že vychovávat si bude svoji

(02:10:14):
dceru sám. Takže trenér má jenom trénovat a
on si bude vychovávat, pokud tohle dáme těmhle lidem prostor
a budeme ještě navíc podle nich se řídit?
No, tak trénovat ty děti nikdo nakonec nebude chtít, že jo,
takže to jsou takový jako názoryzajímavý, že je vůbec, ale
bohužel to je ta demokracie. Svoboda, bohužel bohudík, ale je

(02:10:36):
jí trošku taková odvrácená stránka.
My se bohužel musíme těmhle věcem i věnovat.
Ale dáváme jim příliš velkej prostor, prostě tady by měla být
autorita a řekla paní. Ne jak to, že ne?
No prostě ne, to je špatně. Tohle, co vy říkáte?
Víte, ne, tak, my se musíme svolávat říkat jak teda hele a

(02:10:58):
nemohli by teda jí nějak vyhovět, tak co kdyby jako třeba
běhali míň ty děti, ať ať si paní nestěžuje, ať máme jako
dobrý? Jo a už to ohýbáme, takže kvůli
1 člověku budeme měnit něco a toje to, jak říkám.
Jo, ono se pak stanou opravdu zranění.
Pohyb nějaký je tamhle, někdo spadne prostě a tak tak kvůli

(02:11:20):
tomu ne. A tak teda sami že jo jede
někoho zastřelí, tak vzkážíme zbraně, že jo?
Támhle se v Německu ve Francii seřezají mačetama, tak zkrátíme
nože, který můžou nosit. Štěpán, 6cm.
Jo naše centimetrů ty lidi to stejně nikdo nebude dodržovat,
že jo, ten kdo někoho chce zastřelit, tak si vždycky najde
cestu, jako kdyby se zbraně nedaly koupit jako na černym
trhu, že jo. Takže jako to je úplně kam, až

(02:11:42):
se to někdy dostane úplně absurdní.
Ale to nemusíš jít do extrému, že jo ty jak jsme jak jsme se
jak jsi zmiňoval ty policajty natom přechodu, tak já ráno, když
tady kolem toho jako tady je škola kousek, že jo, tak já,
když tady jedu po tý hlavní stráse, tak si vždycky říkám,
ty, jo, to je vlastně super, že tady ten policajt jo, ale já si
vlastně jako nedomyslím toho, ževlastně ty děcka pak jak čumí do

(02:12:03):
těch telefonů, tak vlastně sami ztrácí jako.
Ten přehled na tý situaci že jo.Před v pondělí tady seděl
naproti tobě. Pavel naproti mě Pavel a říkal,
že máš počkat, až ti přijdou další jako reakce, že jo 1
reakce je taková ta, jako že seštřeba naštvanej nebo prostě něco
v tobě něco to vyvolá. Ale máš počkat, až přijde 2 3

(02:12:23):
zkus si to promyslet, že jo, to je to samý, jako mně by mě by
jaky poprvý napadlo, že ten policajt je vlastně asi fajn, že
jo u tý školy u toho přechodu jonemusíš jít do extrému hned jako
zbraně střílet. No jo, já vím, no ale tak víš co
jako teď jsem si ten clickbait. Minule jsem byl minule jsem šel
jako jak jsme v tý Šumavě, tak jsme trošku odřízli od světa AA

(02:12:45):
do určitý míry, tak je tam městoa obchody a takový asi je
sranda, ale ale není tam takovejch takovýhle stadion no
je tam hokejovej stadion, ale není tam takový množství lidí a
pak přijedeš do Prahy a na těch úzkejch ulicích jdeš a my jsme
šli někam centrem minule k právníkům podepsat nějaký
papíry. A byli jsme jsme byli na jak je

(02:13:06):
Karlovo náměstí a šli jsme tam někam prostě tak nějak můstku a
proti nám šli prostě já nevím řady lidí a takhle všichni mobil
a já jsem fakt přísahám, nebo jájsem za těch 100m prostě málem
narazil asi do 4 lidí, ne? Já já si říkám ty vole už abych
odsud vypadnul ty vole. Už mě to tady sere.

(02:13:28):
Ty vole, teď mi připadá ten krokodýl don d se šuma.
Ještě, že jste neskončili dovoltavy, ale nezabili tam
nějakýho kapra. Přitom záleží v nějakej
indiánskej kmen asi. Jo jo jo je.
Heleď ještě ještě, když se vrátíme k těm k těm sportovcům,
ty tím, že si prase. Dal bych.

(02:13:51):
Si jo tak já udělám. Když jsem byl s Jardou Jágrem 17
let, jsme spolu strávili, tak jako opravdu říkám lidem, dejte
na to bacha, nebyli jste v jeho šatech nehodnoť?
Protože ten váš život z tohohle hlediska, kdy jdete s Jardou na
večeři kdekoliv za tu večeři, přijde 50 lidí, že chce

(02:14:13):
podepsat, pak přijde vrchní, jestli by nepodepsal ještě
nějaké 3 věci pro kuchaře, pak přijde tohle a Jarda mi řekne,
vary, ty vole, já jsem už nejde.Tam chodit v podstatě.
No toto vám to říkám, takže. Na večeře zvouhavé a oni
povídej, proč nejde, proč to nedovedete, proč nejde, protože

(02:14:34):
chce jít klid mít pozvi ho domů,jestli to udělají nějaký dobrý
tón a pokecejte si normálně no. No to bylo video teď, jak bylo
mistrovství světa, tak to dával.Myslím, že přímo on sám někam k
sobě na instagram. Dělá větrovský nebo voda nedělá,
kdyby měl dělat to, co je právě taky, měl instagram vůbec já

(02:14:55):
taky svůj instagram si nedělám. No, ale bylo tam každopádně to
video, jak on vychází z tý z tý sportovní haly tím zadním
vchodem a tam tam prostě minimálně stovka lidí tam za nim
jako de a. A chtějí si prostě podat ruku
udělat. Fotku.
Jezdili třeba z přímo z haly, kde měl patkoviště von, měl, že
musel vjet do haly jo v Pittsburghu.

(02:15:18):
My jsme nemohli vystoupit na parkovišti a nechat to.
To znamená vjezd do, ale teď si vemte, že večer, když se vyhrálo
Jarda, hrál dobře, to bylo těch lidí líto tak třeba my jsme
vyjížděli autem. AA Jarda, vždycky podívej se,
kolik, no prostě tam neskutečně,a to šel třeba 2 hodiny po
zápase, jo. A neskutečně mazec zlý a volá

(02:15:39):
Marián nemám dneska nemůžu já podívám jardo, čekají tam na
tebe na podpis. Tohle, bylo mi těch lidí, líto
jo, ale když jsem to já jdu dvakrát třikrát ukecal, tak jsem
pochopil, že už to dělat nemám jako a tak jsme to dělali tak,
že on si lech nohama na zadní sedačku.
Já ho při jako já ho přikryl dekou od psa vozili bet, tak
jsem ho přikryl a vlastně ty lidi vám takhle koukaj do auta a

(02:16:03):
Jarda tam schovanej, schoulenej jako prostě nějakým pes, nebo
spíš nějakej bagl no a vždycky jsme projeli, tak shodil deku.
Álně no. Jo to jsou.
To slávie jo, nebo jak někdo říká, že ho ty vole, ten je
arogantní. Vůbec se mi nechtěl podepsat,
víš já povídám, hele, jo, ty jsiho ty hos vidíš 20 vteřin v

(02:16:26):
nějaké situaci a hned ho hodnotíš jako jo, já na tohle
trošku bacha. Jako záleží, říkáš, že prostě v
restauraci za tebou přijde prostě 20, 50 lidí jako. 1
jedinkrát jsme šli do obchoďáku v facebooku, když si šel koupit
boty. Jo se mnou teda.
Co jsme byli 1 jedinkrát za celou dobu probíhalo to a to
nebyl ještě takovým laufu. Tomu mohlo nějakých 23 24.

(02:16:49):
Byl vlastně už známej baseballku, černý brejle bundu,
zachmuřený tohle a že si potřebujete paňák, var boty tě
to ne, to ti nemusí bejt, jinak mu kupovala všechno jako to tak
jsme šli teda to a jenom stačilonějak, jak se takhle obouval ty
boty a tak, tak se trošku předklonil, spadly mu brejle.

(02:17:11):
A teď ta prodava. Normálně hysterický a říkal, co
děláš? Hysterrák je teď tam lidi hned
koukali, no během já nevím. 30 vteřin 20 30 lidí jo, a teď jsi
viděl z toho obchoďáku, jak to tam jako sbíhá se a Jarda na mě

(02:17:34):
mary mizí medem. Okamžitě pryč jako jo, takže
když pak zažiješ tohle. Což tady v Čechách takhle nemá
takhle silně tak jako se mu někdy nedivím, že nemáš jako
náladu na pokaždé na čapeště. To on je ještě fakt hodně
profesionální. V tomhle, jak jste se zčuchli?

(02:17:55):
Ty bláho to bylo někdy. 90 asi 90 mám dojem.
Já jsem byl trenér hokejový školy pana bendika Mariánských
lázních. Byl to Němec a dělal hokejou
školu v Čechách a měl tam trenéry z Kladna, především

(02:18:16):
frantu kaberého. Tátu těch kluků edu Nováka, ať
už žáka rise luborise. A oni on povídal bendík, jestli
nějakého hosta pro ty malý děti,že bych kdo by byl?
No a oni tam jako klade nějací začli.
No my máme takovýho talentovanýho kluka tady jako
kladno jágr, já jsem to jméno znal, ale neviděl jsem ho nikdy

(02:18:38):
osobně. No a pentík na mě koukne, že
hele tak jo, tak jo tohle pozveme a tak a svoboda vo slovo
a mariane ty seš nejmladší trenér budeš jako mu kruce, on
totiž volal, že přijede k dětem,ale že chce trénovat, že půl půl
dne bude s dětma. Ale půl dne chce sám trénovat
posilovnu a ty seš mu nejblíž, tak s ním prostě choď.

(02:19:00):
No a takhle takhle sme se s Jardou poznali vlastně ty čtyry
dny jsme spolu trávili, chodili jsme na tenis.
Shodou náhod jsme si stejně dobře jsme to uměli neuměli,
takže. 7 6 6 7 takový zajímavý zápasy v posilovně.
Jako tam bylo. Mně bylo 30, něco a jardovi bylo
18. A vlastně ještě míň mi, bylo mi

(02:19:23):
bylo pod 30 lekce a. Takhle slovo dalo slovo.
No a pak prostě odjel, že jo, podali jsme si ruku a za 14 dní
za 3 andělé telefon a mary nechtěl bys jako se mnou přes
léto trénovat? IV zimě budeš v Německu, já budu
v Americe AV létě budeme spolu. No, takže já vždycky německo, že

(02:19:45):
jo? Jakmile mi skončilo sezóna v
Německu, tak jsem letěl do Ameriky za Jardou.
Byl jsem tam dokonce sezóny, pakjsme jeli do čech.
Měli jsme celý léto spolu a další rok zase já do Německa to
takhle to bylo 4 roky a po 4 letech mi nabít.
Jestli se nechci celej rok jako mu věnovat jo, takže od po těch
4 letech jsem měl s ním vlastně jakoby 12 měsíců.

(02:20:06):
Jo. OK no a myslel jsem si rok 2, že
si odpočinu od týmu a bylo z toho celkem 17 let, že jo to.
Je slušný no. No takže to si to si prošel, to
to to on byl potom ještě v new Yorku, že jo.
No on byl ve Washingtonu ve Washingtonu facebooku, pak byl v
new Yorku, pak byla Florida Boston, že jo?
Detroit to nebylo. To.

(02:20:31):
Je cesta s rusko v Rusku taky? Tam byl no.
A to tam jsi byl s ním? Ne, ne, ne, ne.
Ne to vím, že byl v Rusku no. V Rusku jsem s Jardou byl, ale
ne v tom mozku to bylo jiné angažmá nebo jiný jiný turnaj.
Měl nějaký rituál, jak se vylazoval na svůj výkon, protože
často se to jako zmiňuje u vrcholových sportovců.

(02:20:51):
Že jo, že se připravujou na ten zápas na ten na tento na ten
rituál ten. Beru přípravu, tak je to rituál,
ale ten rituál je vždycky nějakým, proto se to jmenuje
rituál nějakým spouštěčem něčehože jo, to znamená.
Je to i trošku s určitým podvědomím.
Že vlastně, když udělám tenhle rituál, tak to tělo najednou ví,
že něco přijde jo, nebo mysl ví.Proto vlastně funguje to podobně

(02:21:14):
jako IP pavlov dělal ty podmíněné reflexy s těma
pejskama. Jo, to znamená zvoneček a do 10
minut přišlo žrádlo, a tak 1 dnyse nedělo nic.
Pak psi si uvědomili, slyšeli zvoneček, přiběhli už dopředu a
čekali a dalších já nevím pár týdnů dnů.
Ne tejdnu trvalo to, že zvonečekvoni přiběhli.

(02:21:35):
AV určitý minutě začali slintat,protože za 2 minuty přišla miska
se žrádlem podmíněnej reflex. A když uděláš tenhle rituál,
vlastně tomu tělu, tak já těm sportovcům vysvětluju, chápeš i,
že ty děláš podmíněnej reflekt, že tímhle dáváš tomu tělu
signál, že po tomhle co teď vyvádíš, přijde maximální výkon,
že ten rituál má svůj velkej význam?

(02:21:55):
Jo, jako já jsem zastánce, a ještě navíc, když ten obsah toho
rituálu je logicky a racionálně podloženej.
To znamená rituál může být taky to, že si tady.
Hladim plyšovýho medvídka říkám si mamovo tatínka, klobouk dolu
a může pomůže mi v zápase? Jo, tak je holčička.
Tenistka prostě nosí svoje plyšovýho medvídka v begu.

(02:22:17):
Jo, to je rituál jednoznačnej, ale je otázkou, jestli ten
medvídek opravdu může pomoct, nebo ne.
Kdežto, když udělám rituál jednoznačně, ale zároveň vím, že
mi to může pomoct, protože ten rituál je založen na určitých
pohybech. Při kterých si rozcvičím určitý
svalstvo končetiny. Nebo s připravím svůj mentál

(02:22:38):
svůj subjektivní svět na ten výkon, tak je tam ten efekt asi
dvojtej. No OK.
Takže ten rituál má bejt spojenýnějakej fyzickej?
AK tomu já nevím nějakej zvuk zvoneček?
Nebo já nevím. Pokud je to sport, tak to rituál
by mohl být spojenej třeba s vnitřním dialogem, pohybem,
dechem, vizualizací, imaginací. Pokud jsou to housle nebo šachy

(02:23:03):
David Navara, tak ten rituál nemusí být extrémně spojený s
nějakým pohybem může nemusí, alezase spojenej s nějakejma
myšlenkovejma pochodama s nějakou vizualizací, maginací a
tak dále. Je to jakoby příprava na tu akci
jo. A zase to musí bejt pro každého
specifický. A co je ten jeho spouštěč že jo
se mu něco dává smysl. Co to vlastně si myslím, že to

(02:23:25):
co jako co prvotní, když člověk chce se sebou dělat a chce na
sobě pracovat, tak 1 věc je. To je přece logická zase,
jestliže chci s něčím pracovat, musím to poznat, když chci
pracovat s kovem kovář, musím ten kov poznat.
Když chci pracovat se sebou, mělbych to poznat a problémy u lidí
nebo já vnímám, že oni sami samisebe neznaj a už na sobě

(02:23:46):
pracujou. Proto ten stav 0 by měl být
nejdřív. Dá se v koučovacích technikách a
kurzech mám nejdřív sebepoznání.Buď poznat svoje myšlení
podpoznat svoje myšlenky nechtěný.
A pak najednou jsem zjistil, že se daleko rychleji daří a ten
výk výkon potom jde daleko rychleji nahoru, než když jsem
začal okamžitě s těmi technikamia okamžitě s těma.

(02:24:08):
A to je ten problém, že lidé hledají zkratky, lidé hledají
návody, ale nehledají tu ten holistickej přístup.
A to pochopení. Jo, takže logická věc chceš li s
něčím pracovat, musíš to nejdříve poznat, pojď se podívat
do svého nitra, pojď se jít podívat na svůj mentál.
Uvědomuješ si, že máš myšlenky chtěné?
A myšlenky nechtěné jak to? Myšlenky nechtěly, nemůžeš spát,

(02:24:33):
ty chceš spát a nemůžeš spát, nechceš ty myšlenky?
No nechci, no vidíš, jsou nechtěné myšlenky, ty jdeš kopat
penaltu a najednou ti přijdou myšlenky Ježíš překolnu bránu
přijdou o peníze, trenér mě posadí, chceš ty myšlenky, no
nechci. Vidíš to, uvědomuješ si, že
celej život máš v sobě souboj mezi myšlenkama?
Chtěnýma nechtěnýma. Víš, jaký jsou chtěný ty, který

(02:24:54):
jsou ve jménu danýho cíle? Co máš?
Máš jasnej cíl, jaká silná emocek tomu cíli se neka že jo, když
nevím, kam moje loď pluje, žádnej vítr není příznivej, to
znamená, jestliže ty nevíš, co chceš, tak jako máš myšlenky
nechtěný chtěný dohromady, ale když víš, co chceš, chceš
hubnout? Jo jo, chci hubnout, víš jak na
to? Jo, jo vím, ale v 9 večer přijde

(02:25:15):
myšlenka tady jitrnice v ledniciviď.
Podle čeho se zachováš podle tý myšlenky, jitrnice v lednici
nebo podle tý myšlenky, kterou máš, chtěnou, že chceš zhubnout?
Podle toho, kdo zvítězí. Uvědomuje si, že v nás je určitá
vnitřní hra neustále energame. Vnitřní hra mezi myšlenkami.
Chtěnýma nechtěnýma. To je přece to máme všichni a

(02:25:38):
chápete, že někdy místo kvůli těm myšlenkám nechtěným seberem
prášky na spaní antidepresiva? A co kdybysme se učili s nimi
pracovat? A to je ten self kouč, to je
dovednost? Jo a jsem přesvědčený, že z 80%
se dá s nimi tréninkem úplně stejně jako muž o svý svalstvo.
Úplně stejně můžu trénovat i. Svojí já jsem myslel, respektive

(02:26:03):
myšlenky, nechtěný práci s nimi.Je to dovednost myšlenky
nechtěný nikdy nezmizí. Je to archetypální vzorec,
kterej máme, a dokonce i kdybysme měli víc času, tak z
hlediska neurologie a vývoje mozku je to zcela relevantní.
Je to důležitý a ty myšlenky nechtěný ve svý podstatě nás
kdysi vždycky chránily, proč? Protože oni nám ukazovali možné

(02:26:27):
nebezpečí. Šli jsme lovit a támhle za
stromem by mohl bejt tygr támhleby mohl bejt ten oni nás vlastně
upozorňovali na něco, co nám ohrožuje naše životy v tý akci.
Teď ty myšlenky nechtěný, co námohrožují životy v akci, který
jsou správný, se změnili v to, že to ohrožuje naše ego.
Tak já se podle toho chovám taky.

(02:26:47):
A to je ten problém. Takže když je prohraješ zápas
hokejovej fotbalovej, to ti nejde o život.
Ne? No jo, ale myšlenky nechtěný mám
podobný, jako kdyby mu o ten život šlo, že?
Jo ty si zmínil, že nemáš rád slovo návody.
Máš tady nějaký, když tak případně techniky?
Nebo nebo nějakej kyselingu? Jak to, jak to opíšeš?

(02:27:08):
Mně se líbí se. Mně se líbí slova technika, máš
nějakou techniku, případně nebo nebo kam bys odkázal lidi, který
jako nechtěj začít pracovat SS těma myšlenkama nechtěnýma, co
si mají vyhledat nebo jak s tím prostě pracovat?
Když to přeformuluju možná. Ty máš lepší slovo než všechny,
viď? Já bych já bych hele když.
Vidíš to ego jak zareagovalo? Já bych hledal cestu, jak třeba

(02:27:33):
nějak posílit svoji vůli, protože každej třeba jako co co
poslouchá, nebo dělá já nevím, každej chce občas hubnout, nebo
se chce něco naučit nebo dotlačit se k něčemu každej rok
má každej na konci roku předsevzetí, víš skoro to?
Je ten mezinárodní den předsevzetí?
Ne, že to je nějakej devátej leden nebo něco.
Takovýho to je tehdy končí ne? No no no no.

(02:27:53):
Tak. Ale vždy jako často tam chybí ta
pevná ta vůle. Prostě to to dotáhnout, že jo na
konzistence v tom vydržet to rok, nebo nevím vybudovat si
nějaký zvyk? Samozřejmě trénovat to jde třeba
doporučuju lidem, aby si denně 5až 10 minut dělali věci, který
věc, kterou ho extrémně nebaví, to znamená, jestli že tebe

(02:28:16):
nebaví pohyb nebo něco vymýšlím si, tak prostě si řekni dobře,
tak jsem schopný 5 minut to dělat.
Tak mě nebaví účetnictví. To bych třeba mohl pozor, abysme
hezkou vzali do toho, že tě vlastně nebaví nic a pak je
taky. Takový postavit no a zrovna
účetnictví ne? Ne tak ona je otázka baví a
nebaví co to je to nebaví. Jo, že k tomu mám nějakej vztah,

(02:28:37):
ale vim proto máme 2 2 zdroje energie obecně jo, to jsou
morálně volní vlastnosti, že tu používám tu energii na věci,
který mě nebaví a stejně to dělám.
On má morál a pak je ten elegantnější styl a to je to, že
mě to baví. Jo a teď je otázka jak ten život
náš z jakýho energie, jakýho čerpáš víc, pokud čerpá víc těch

(02:28:58):
morálních volných vlastností, tak se možná cejtim brzy
unavený. Pokud čerpám víc těch emočních,
tak jako jo tam ta únava je přece jenom pozdějš a tak dále.
A tyhle 2 zdroje se různě promíchávají AV různých rolích v
pracovní roli. Můžou to mít víc morál a málo
emocí v osobní roli můžu mít vícemocí doma a míň morál, jo a tak

(02:29:19):
dále a tak dále. AU tebe, já nevím konkrétně, co
to je, tak třeba spouštěčem. To jsou ty atomový návyky.
Spouštěčem je pro mě hrozně důležitý, že je vždycky najít.
Že musíš vědět, co ten smysl toho možná nemáš jasnej smysl to
možná ti to nevadí, že máš nadváhu?
Jo, teď jsem to prásk. Možná ti nevadí, že a kdybys

(02:29:42):
třeba měl nějakej smysl vyšší. Že třeba bys viděl, a to jsou ty
emoční šoky, že ti hrozí diabetes.
Že máš malý děti? A najednou je tam jinej smysl,
proto vlastně hrozně důležitý siumět vytyčit ty cíle správně.
Proto jako ono to zaznělo tak divně.

(02:30:03):
Jo ten seneca, ale to je velmi moudrý já, když mám cíl, kterej
mě opravdu rajcuje, tak si všimni, že ty morální volné
vlastnosti jsou najednou daleko silnější a ty negativní najednou
takhle vyprchávají a síla emočnívazby k tomu síly AK tý cestě,
to je to, co vlastně? Snižuje toho.

(02:30:24):
Negáč v nás, nebo toho ty nechtěný myšlenky a to si
všimni, když to řeknu velice naivně, když ošklivě, když matka
zachraňuje svý dítě, tak nemá absolutně žádný myšlenky.
Neskákej tam za ním, to je voda špinavá, nebo budeš mít špinavý
make up, rozmazaný make up, neboroztrhneš si kabát upéct, proč?

(02:30:47):
Protože ten smysl a cíl toho zachránit to dítě nic víc mě
nezajímá. A to, že mám nadváhu plno lidí,
vlastně jako aj ono mi to nakonec nevadí.
Na něco umřít musím. Jo, to jsou takové ty věci, kdy
ale to je ta myšlenka nechtěná. Proto říkám nejdřív zasekni
kotvu, co chceš, pak se zamysli,opravdu to chceš, jak to chceš,

(02:31:10):
co pro to uděláš? Uvědom si všechny možný rizika,
který na tý cestě jsou a tak dále.
A pak jdeš do toho. Jo tak pojď najít akční plán.
Tak začneme 1 bodem od 7 večer než zvládneš to, no protože to
bych mohl a jinak můžeš jíst všechno přijít za 14 dní.

(02:31:30):
Jo, takhle třeba u někoho to platí a dáš mu další bod jo
nesladíš nic žádný sladký nápoje, kafe čaj nesladíš nic
zvládneš, to bych mohl co ještě nic běž a takhle přidáváš
vlastně a tím ho utahuješ do těch limitů mezi tím zažívá
miniúspěch. Stoupne na váhu zjistí, že 2 3
kila jsou dole za 14 dní za 3 mity jo jo co dál?

(02:31:54):
Jo a takhle postupně to jde. Pak přichází takový to období,
jak říká ta u křivka, že jo, kdyvlastně to to je ten
silvestrovský typ, že na začátkuto jde a pak jako 07-01 už to
nejde AV tom musí dostat ten člověk další dávku toho emočního
šoku. Znova s ním zaklepat a zase mu

(02:32:14):
říct ty následky a uvědomit si co a nebo ten cíl.
Kterej si blablabla z vědomy tomu to jo a trapas je krásnej
emoční šok. To je taky dobrý muž, protože si
řekneš ty vole, to už nechci zažít.
Takže. Proto vodím ty lidi, co tu
dětskou onkologii ať. Nějakou pro perspektivu?

(02:32:39):
Jo a to jsou ty prožitky a nám ty prožitky často chybí.
Proto si myslím, že prožitek utrpení úzkostí u určitý porážky
neúspěchu je pro vývoj člověka vlastně vlastně dobrej.
Jo a dokonce to není z mý hlavy,ale mám dojem, že ty
psychiatrický učebnice často píšou, že současný nárůst

(02:33:02):
depresí u mladých lidí může být způsoben i tím, že právě
odmítáme prožitky klasickýho normálního lidského trápení a
utrpení ze všeho děláme hroznej stres.
Jo a najednou zjistíš, že normalita se stává stres.

(02:33:22):
A ten člověk ode mě odchází a jási říkám.
Jak může být z tohohle ve stresu, ale on z toho fakt je ve
stresu vám se to říká, ale já jsem z toho.
Zvládla kytka, ona je ve stresu.Jo.
Přeháním ale rozumíme a to je toumění, pracovat vlastně s tou,

(02:33:43):
protože jinak, když budu řešit ten stres, tak budu furt to
posouvat a furt budu jako dělat rozmazlenějšího, rozmazlenějšího
člověka. Co kdybych řešil tu odolnost?
To je to samý jako věčně. Máme angínu z větříku, tak můžu
řešit ten vítr a tu zimu. A nebo můžu řešit svoji
odolnost. Vlastně zastánci řešit obojí to.

(02:34:04):
Je dobrý dárek, máme posledních pár minut.
My jsme se na začátku bavili, ženějakou duchařskou historku máš
nebo spirituální, nebo. Spirituál já doufám, že to bude
z pralesa teda. Že to bude ezo hodně.
Je to zvláštní, je to zajímavý, no mě tohle zajímá taky
samozřejmě, stýkám se s lidma. Nemyslím, že nejsem žádnej

(02:34:24):
blázen, že bych tomu propad ale z hlediska tý psychologie mi
tyhle věci zajímaj, protože psychologie vám fakt odpověď na
to nedá. Nemá ji podle mě a já jsem psal
ten 2 doktorát na nefyziologickýenergie lidskýho těla a to je
právě to. Jsou energie, který fyziolog je
metafyzický fyziologie nezná a tak dále, ale existujou aorální

(02:34:46):
těla, čakupunka a čakerní systémy, akupunkovní dráhy a tak
dále. No AA, tak jako mě tohle
zajímalo, tak jsem v tý Americe zažil.
Jakoby určitej výstup z těla. Kdy já to zkrátím, hodně ležíte
na na takovým jakoby posteli rohoži a vlastně ten dotyčný mě

(02:35:11):
prováděl tím, že. Jsem se dostal do stavu.
Kdy jsem se viděl od ze stropu, jsem viděl to svoje tělo.
Protože to cvičení bylo výstup ztěla jo a byl na to nějaký
přípravy nějakejch pár dnů a tohle?
A když k tomu mělo dojít, tak opravdu k tomu došlo.

(02:35:33):
A proč to povídám? Já jsem se dostal na to tělo.
Nevím, do jaký výšky. Připadalo mi, že jsem prostě u
stropu ty místnosti nebo toho toho vigamu a jakoby jsem
najednou, byl hrozně překvapenej, že tam vidím
Mariana ležet a říkal jsem si, hejbni rukou.

(02:35:54):
Jo hejbni končetinu já jsem nemohl hejbnout tou rukou a jsem
zazmatkoval. Najednou jsem se probudil, byl
jsem zase zpátky zpocenej, úplněten nade mnou stál, zklidňoval
mě. A vysvětloval mi, že jsem se
prostě, že jsem to neunesl psychicky, že mě chtěl poslat

(02:36:15):
daleko dál. Ale že už to už to se mnou
nechtěl dělat a vysvětloval mi, že to nikdy ať to nikde
nezkouším. Nedělám bez kontroly nějakýho,
protože on mluvil o tý zlatý nitce.
Která je mezi tím aurálním tělema.

(02:36:37):
Fyzickým tělem, a tak když se přetrhne, tak je smrt.
Ty už se nemůžeš. Vrátit a zkoušels to někdy už
teda ne, ne ne. To já.
Jsem přímo meditace, já jsem promiň, já jsem 1 čas, jako je
zkoušel. Hej, tady nemám zlato, já ji měl
vždycky stříbrnou. AA když jsem to začal zkoušet,
tak vždycky před spaním těsně předtím, než člověk prostě to

(02:36:59):
tak. Občas prostě jsem u toho usnul,
ale třeba pak už se mi to začalodržet, že třeba po 3.
Čtvrtě hodině. Jsem se dostal do takovýho toho
prostoru, kdy ti už tam nechodí ty nový myšlenky a byl jsem v
takový mi vždycky přišla taková,jak černá díra, prostě uvnitř
něčeho černýho a najednou, prostě stříbrný světlo tady dole

(02:37:20):
od břicha mi to šlo jako k vočima byl jsem schopnej se dostat
prostě k tomu stropu a nebo i jako pohybovat se po bytě a to
al bylo to vždycky jako hrozně divný.
To jsem dlouho nezkoušel, ale když jsem to pak opakoval, tak
už to bylo jako snažší. Jakmile jsem přišel na to.
Jak se z toho těla dostat a pohybovat se třeba po baráku
nebo tak? Tak to trvalo, prostě pak třeba
15 20 minut. Jako on to udělal Břetislav

(02:37:42):
kavka s tím hodně dělal pokusy. A vlastně když to z
antroposovětskýho hlediska veme,tak ono to má logiku, protože to
fyzický tělo potřebuje spád, aleta duše ne.
A ono jí teda tím pádem můžeš poslat někam.
Jo ten dělal ty pokusy, že jo, že se vsázel, že se v noci
pojede na tebe podívat do ložnice, jaký máš pyžamo a co

(02:38:03):
máš na nočním stolku a takhle a dělali v hospodě srandu, že jo a
zamčený a to a 2 den přišel a popsal mu, co tam jel ten to
uměl? On to ale dělal ne sám, ale on
tam posílal toho hanuše. S křečkem, což byly jeho 2.
Lidé, kterej on je dával do hypnotickýho stavu.

(02:38:24):
On to dělal přes hypnózu do tý hluboký hypnózy.
A posílali je vlastně různým směrem a různě no.
Tak tys to měl přes nějakou psychoaktivní látku.
Tam taky no to. Je dobrý tyhle duchaský ty mám
nejradši. Jo tak jako já myslím, že trošku
to vyzkoušet jo ale někoho tomu samozřejmě nenabádám to musí je

(02:38:46):
to je to taky jsem zažil, že nebo mám kamaráda, kterej byl
takhle 3 měsíce v Kolumbii a tamrůzně všechno zkoušel a hroznej
pokusník okusník a byl dobrej a.Jako parádní borec, ale pak se
vrátil a byl fakt úplně jinej úplně prodal firmu, rozvést se

(02:39:07):
odstěhoval se tamhle. Na Šumavu.
Se vždycky nějak vrací ty jo. Než nešel na Šumavu, jinak ale
mimo prahu. Mimo hradský hry.
A jako změnil úplně úplně, jako něco se stalo.
Jo, změnilo mu to opravdu jako já byla tak špatnýmu těžko říct,

(02:39:31):
no, tak rodina to vnímala špatně, že jo, byznys to vnímal
špatně, ale on třeba jako je šťastnej.
Já se s ním stýkám a je takovej jo, jako že nosí stejný věci
nemusí. Jo přijde jí sem tam trošku
špinavý, jako že prostě je vidět, že to nosí do té doby.
Dokaď to nějak na něm. Drží pak to ne, že by byl v

(02:39:51):
homles ne. Vůbec to ne, ale je.
Prostě je prostě jinej jakoby tyhle materiální věci jsou vůbec
úplně vůbec. Je pravda že, jakmile člověk má
nějaký takovejhle zážitek, ne nutně po nějakých příchedelikách
nebo víš, co nějaký hypnóze nebotak, ale plno lidí mi vlastně o
tom říkalo, že něco podobnýho zažili a při operaci že na sebe

(02:40:15):
koukali na operačním stole. A to mi říkalo jako možná 10
lidí. Už mi říká jo jo jo.
Jo a ale v ten od tý doby, co člověk jako potom tenhle zážitek
má, tak zpravidla si vlastně jako vždycky do konce života už
říká, že je to tady. Je nějaký zvláštní, že jako kdo
ví, co jak to je ve skutečnosti jo ty zmiňoval ty barva gity, ty
tu tu knížku a to je prostě tam tam o tom taky píšou tam taky

(02:40:38):
nevíš, co si z toho máš jako všude to je ve všech těch
starých textech. Techno.
Tak almový listy a. Ty vo tom vůbec nepochybujou
tyhle ty hermetismus, že jo egyptskej, to je jasný, že to je
jo jenom my nevíme a já to taky nevim, ale jenom že když chceš,
tak to v těch literaturách najdeš v mnoha.

(02:41:01):
Moc děkujeme, že jsi k nám dorazil, že ses na nás udělal
čas. Já děkuji za pozvání.
Tak pozdravujte na Šumavě. Vyřídíme tak, jak tam pojede.
Jo jo. Tak jo ještě kde tě lidi najdou,
děláš nějaký ty? Jsi změnil nějakou konferenci,
že děláš ne nebo? Já dělám toho jako dost.
Já fakt takhle tuhle otázku mi dává hodně, ale.

(02:41:23):
Když by někdo chtěl sledovat třeba to, co děláš, tak kde tě?
No musím nějak najít, já nemám jako nějak, že bych se někde
promoval, nebo? Nemám, no a vyjádřit takové?
Web nebo někde kde to jde sledovat?
Nějaký lidi, takže něco tam je web mám takovou nějakou 1
stránku, mě to nebaví tohle a jájsem já mám.

(02:41:44):
Já jsem včera jsem přednášel 3 věci, tak si vem, že máš 3 věci,
takže kam mám poozvat, jo zejtra, mám celodenňák, celý
tady v tom zámečku celej den od 9 do 4 v sobotu letím na kanáry
v úterý jedu na Slovensko, když přijedu jo ještě svatou
Kateřinu, cestou mám firmu. Pak na Slovensko.

(02:42:04):
Jo kde má odtamtud jedu do Beskyd nějakej penzion UU slámy
nebo u vodníka slámy? Nevim tam mám 3 přednášky.
Vůbec nevím, kam bych koho pozval, ale asi nejlepší ty
kanály, ale co to není špatný, ne.
V sobotu se sejdem na Kanárskýchostrovech.

(02:42:25):
Dobrý den. Sraz na letišti tak.
Jo. Tak tak ještě 1 moc díky.
Já děkuju, mějte se všichni moc hezky.
A hlavně tak to na mě prostě zaměř a já tam něco řeknu o tý
kamery, nějak to dopadne. OK tak a chce.
Lidi my fakt nejsme žádný youtubeři na to, abychom vás v
průběhu rozhovoru každou minutu připomínali, ať to video

(02:42:46):
lajkujete a nebo začnete odebírat náš kanál, ale musím
vám to říct jako dospělej člověka.
Snad se tady bavím s dospělými lidmi, že pokud na ty 2 tlačítka
nekliknete, tak youtube podcastové platformy a nebo
veškeré sociální sítě prostě nebudou vědět, že se vám to
video líbilo a že vám ho mají začít doporučovat.

(02:43:06):
Jo, a pokud se vám nelíbilo. Tak aspoň mrkněte na naše
vitamíny. Aroha tečka CZ snažíme se
prodávat to nejlepší a nejkvalitnější, co se tady dá
sehnat. Jo, a pokud nechcete udělat ani
nic pro vaše zdraví, tak nám napište aspoň nějakej ošklivej
komentář nebo zprávu, protože takhle ten internet prostě
funguje. To bylo dobrý, ne hlavy asi už.

(02:43:27):
Bereme super dobrý.

All Episodes

#114 PhDr. Marian Jelínek – Jak nepos*at výchovu dítěte…

Episode Transcript

Popular Podcasts

Crime Junkie

24/7 News: The Latest

Stuff You Should Know

.css-15opob5{left:0;position:absolute;top:0.8rem;} All Episodes

.css-14f5ked{margin:0;word-break:break-word;display:-webkit-box;-webkit-box-orient:vertical;box-orient:vertical;-webkit-line-clamp:2;overflow:hidden;}#114 PhDr. Marian Jelínek – Jak nepos*at výchovu dítěte…